Ždánický astropodzim

/ 21.12.2025 /

Podzimní Saturn od Štefana Zimy

2. 10. 2025

V den pozorování měl Saturn úhlový průměr 19,3 vteřin a Saturnovy prstence byly nakloněny tak, že jsme se na ně dívali skoro přesně zboku. Netradiční byl i pohled na Saturnovy měsíce seřazené do jedné přímky: Rhea, Dione a Enceladus – v podstatě tři velké ledové koule. Snímek vznikl zpracováním asi tříminutového videa (5134 snímků) pomocí Štefanovy barevné planetární kamery QHY 5 III 462C osazené namísto okuláru v apochormatickém dalekohledu Sky-Watcher 120/900. Snímání probíhalo přes program FireCapture (nastavení kamery: shutter = 35.27 ms, gain = 250), postprocessing v programu Autostakkert. (foto: Štefan Zima)

Sluneční protuberance

3. 10. 2025

Pro zvětšení klikněte na obrázek pravým tlačítkem myši, z kontextového menu vyberte položku "Zvětšit obrázek", nebo "Otevřít obrázek na nové kartě" a potom použijte tlačítko s lupou.

Na našich pravidelných pátečních pozorováních s veřejností pomocí dalekohledů se věnujeme i nejbližší hvězdě k Zemi. Sledovat Slunce je jako sledovat zblízka daleké hvězdy. V dalekohledu spatříme hlavně tmavé skvrny, poruchy v magnetickém poli Slunce, kde teplota na Slunce klesá až o téměř 2000 °C. Některé z nich jsou velké nebo i větší než planeta Země. Sledujeme také protuberance, což jsou vláknité útvary stoupající nad okraj slunečního disku. Tvoří je nabité plazma, které kopíruje složitou strukturu slunečního magnetického pole. Jedna z pozorovaných protuberancí vypadala jako takový malý stromeček planetárních rozměrů.

Dorůstající Měsíc Lukáše Švábíka

3. 10. 2025

Ždánická hvězdárna má k dispozici dalekohledy, které zdarma půjčuje například nadaným členům hvězdářských kroužků. Jedním z nich je Lukáš Švábík, který má doma zrcadlový dalekohled Newton Celestron Powerseaker 114 EQ a který nám poskytl svoji astrofotku našeho nejbližšího kosmického souseda. Jako detektor použil svůj mobilní telefon Xiaomi Redmi 10. Dík moc a gratulujeme k pěknému úlovku!

Měsíc geologický

5. 10. 2025

Když náš kroužkař Martin Kořínek namíří svůj dalekohled Seestar S50 na Měsíc, zpracuje potom svou astrofotku tak, že pomocí saturace zvýrazní barvy. Na povrchu Měsíce se objeví struktury, které jsou jinak patrné jen stěží. Například se krásně ukáže o kolik světlejší je Moře jasu oproti sousednímu Moři klidu a také se objeví temný lem kolem nápadného paprskového kráteru Tycho v jižní části Měsíce. Náš spolupracovník a geolog Petr Hykš popisuje tento kroužek temnějšího materiálu jako vrstvu tektitů vyvržených z kráteru, podobných zesklovatělých kamínků jako jsou vltavíny. Petr Hykš je nazývá „tychovíny“.

Laguna

8. 10. 2025

V souhvězdí Střelce se nachází hvězdná porodnice zvaná Laguna s katalogovým označením M8. Tuto mlhovinu ukazujeme i návštěvníkům naší hvězdárny. Vizuálně nejsou periferní oblasti mlhoviny v dalekohledu vidět, ale spatřit lze její nejjasnější části v pravé polovině komplexu mlhovin a také otevřenou hvězdokupu z velice mladých, právě vzniklých hvězd v levé části. (foto Martin Kořínek)

Chromosféra

13. 10. 2025

Z granulace čouhaj zrna, Slunce je dnes samá skvrna… Slunce je stále na vrcholu své aktivity a nejatraktivnější pohledy nabízí dalekohled s H-Alfa filtrem. V Zorném poli lze spatřit kromě skvrn tmavé filamenty, které si vinou jako hadi po slunečním disku, jasnější aktivní oblasti a zejména protuberance, oblaky slunečního plazmatu tančící na okraji slunečního disku. Stojí za to se v životě lidském na chvíli zastavit a když je hezké počasí, vzhlédnout vzhůru protuberančním dalekohledem. (foto Martin Kořínek)

Bleděmodrá tečka

13. 10. 2025

Když v roce 1991 vyfotografovala sonda Voyager naši planetu z periferie Sluneční soustavy, za drahou planety Neptun, jevila se na snímku naše Země jako bleděmodrá tečka. Kamery sondy nebyly stavěny na tento typ pozorování, takže celá naše planeta zabrala pouhý jeden, jediný obrazový bod, jeden pixel. Naše Sluneční soustava však obsahuje dvě namodralé planety, kromě Země je to ještě nejvzdálenější planeta Neptun. Tento obrázek zachycuje planetu Neptun ze Země, čili v protisměru legendárního snímku z Voyageru. Tohoto Neptuna, jako větší bleděmodrou tečku, zachytil pomocí apochromatu Skywatcher ED120/900 Stefan Zima.

Kometa C/2025 R2 SWAN

13. 10. 2025

V pondělí po osmé hodině večer na prvním setkání našeho kroužku o astronomii a astrofotografii jsme se po přednášce podívali na kometu SWAN. Nejdřív očima v dalekohledu, kde byla nápadná jako mlhavá šmouha, ale později i přes dlouhou expozici na displeji fotoaparátu, kde se ukázal i slabý kometární ohon táhnoucí se směrem na devátou hodinu. Na dalekohled 250/1000 jsme pak upevnili hvězdárenský fotoaparát Canon RP a asi půl hodiny jsme nechali fotoaparát pracovat v úplné tmě naší kopule. Přiložený snímek vznikl složením 52 půlminutových expozic na ISO:800 (celková doba expozice 26 minut) a 150 korekčních snímků (140 dark frames, 10 flat frames) v programu Deep Sky Stacker, upraveno v Lightroom Classic. (foto Petr Hykš)

Kometa SWAN – detail

13. 10. 2025

Ve stejný den jako Petr Hykš nasnímal tuto kometu svým dalekohledem také Martin Kořínek. K fotografování použil Seestar S50 a celková doba expozice je 33 minut. Podařilo se mu zachytit krátký tenký ohon komety a také tyrkysovou komu.

Kometa C/2025 A6 (Lemmon)

18. 10. 2025

Na sobotním večerním pozorování s veřejností jsme si po sedmé hodině večer prohlédli v dalekohledech dvě komety. Byla to znovu kometa C/2025 R2 SWAN a nově také kometa C/2025 A6 (Lemmon), která byla výrazně jasnější. Téhož večera při focení komety nás překvapilo, když se už na jedné půlminutové expozici ukázal ohon komety táhnoucí se přes celý displej fotoaparátu. Tentokrát jsme na dalekohled 250/1000 upevnili fotoaparát Canon R10 a kometu jsme fotografovali za jasného počasí v době mezi 19:45 a 20:25, než se schovala za strom. Pouhým okem pozorovatelná nebyla, ale dle heavens-above.com dosahovala té noci cca jasnosti 4,5 mag. Přiložený snímek vznikl složením 73 půlminutových expozic na ISO:2000 (celková doba expozice 36,5 minut) a 162 korekčních snímků (146 dark frames, 16 flat frames) ve starší verzi programu Deep Sky Stacker (4.2.6), upraveno v Lightroom Classic. (foto Petr Hykš)

Snímek výše vznikl ze stejných dat, zpracováním v novější verzi Deep Sky Stackeru (5.1.6). V novější verzi program dokáže kometu docela dobře izolovat od hvězdného pozadí, takže z hvězd jsou jen nenápadné šmouhy. (foto Petr Hykš)

Mlhovina IC 405

19. 10. 2025

Souhvězdím Vozky prochází zimní část Mléčné dráhy, takže se zde nachází spousta hvězd. Také se zde vyskytují velká většina červeně zářících emisních mlhovin, ze kterých se rodí hvězdy. Samotné mlhoviny jsou načechrané hvězdnými větry těchto nově narozených hvězd a ze vzniklých nehomogenit vznikají další a další hvězdy… A přesně to je vidět na obrázku, který pořídil svým dalekohledem Seestar S50, expozicí dvě hodiny, Martin Kořínek.

Sloní chobot

19. 10. 2025

Další pěkný úlovek z dílny Martina Kořínka. Z velké většiny mezihvězdného materiálu v naší Galaxii se ještě nikdy žádné hvězdy nevytvořily a tato temná a chladná oblaka se v zorném poli jeví spíše jen jako místa, kde chybí hvězdy. V této temné mlhovině můžete při troše fantazie spatřit tvar sloní hlavy s nataženým chobotem.

Lemmon podruhé

20. 10. 2025

Dva dny po Petrovi Hykšovi vyfotografoval svým dalekohledem Seestar S50 kometu C/2025 A6 (Lemmon) i Martin Kořínek. Celková doba expozice byla 10 min 40 s a výsledný obrázek ukázal, že za poslední dva dny se vzhled komety příliš nezměnil. V ohonu zůstalo patrné tenčí vlákno, jen se trošku posunulo z jeho středu.

Mlhovina Kokon

20. 10. 2025

Když večerní kometa Lemmon zapadla, nastala bezměsíčná noc lákající k dalším lovům beze zbraní. Podzimní oblohu zdobí v první polovině noci ještě i letní souhvězdí, kterým vévodí vysoko nad obzorem letící Labuť. A právě zde se v Mléčné dráze nachází překrásná mlhovina připomínající květ, za nímž se táhne bezhvězdná brázda. Tato červená mlhovina s katalogovým označením IC 5146, Sh2-125 nebo Caldwell 19 a známá pod názvem Kokon, nebo též Zámotek byla objevena teprve na konci 19. století a temná mlhovina Barnard 168 (B168) bývá na fotografiích její neodmyslitelnou součástí. Samotná mlhovina Kokon může na první pohled připomínat planetární mlhovinu s centrálním bílým trpaslíkem, ale skutečnost je zcela odlišná. Nejedná se totiž o hvězdný hřbitov, nýbrž o porodnici hvězd, emisní mlhovinu, uvnitř které se nachází hvězdokupa právě vzniklých hvězd. Ten nejjasnější hvězdný novorozenec je přímo uprostřed a svým hvězdným větrem už si v mlhovině stihl vydlabat dutinu viditelnou i na tomto obrázku a také je zodpovědný za excitaci vodíku a doslova rozsvícení celé mlhoviny. Astrofotografii vytvořil Martin Kořínek pomocí dalekohledu Seestar S50, celková doba expozice je 2 h 29 min

Planetární mlhovina NGC 246

25. 10. 2025

Zatímco předchozí obrázek pouze budil zdání planetární mlhoviny, toto je již nefalšovaný hřbitov hvězdy podobné Slunci. Má katalogové označení NGC 246 (také známá jako Caldwell 56) a nachází se v souhvězdí Velryby. Pokud byste si ji chtěli prohlédnout vizuálně v dalekohledu, budete možná zklamáni, protože tato planetární mlhovina je zbarvena výrazně do modra a lidské oko již není na tuto barvu příliš citlivé. Ale na fotografii vyniká docela hezky. Vpravo dole je ještě jako mlhavý flíček patrná galaxie NGC 255 vzdálená přibližně 60 milionů světelných let, tedy podstatně více než jakýkoliv jiný objekt v zorném poli. Astrofotografii vytvořil Martin Kořínek pomocí dalekohledu Seestar S50, celková doba expozice je 1 h 3 min 30 s.

Velká galaxie v Andromedě malým dalekohledem

26. 10. – 3. 11. 2025

Udělat kvalitní astrofotografii bývá někdy projekt na mnoho nocí. Své by o tom mohl vyprávět například spolupracovník naší hvězdárny Karel Koss, který nám do našich minulých článků zaslal několik překrásných astrofotografií pořízených na naší hvězdárně a v okolí a u kterého trvá vytvoření opravdu kvalitní astrofotografie klidně i několik měsíců. Svůj pokus zjistit limity svého dalekohledu Seestar S50 provedl i Martin Kořínek a jako objekt zájmu si zvolil známou galaxii v Andromedě (M31), nejvzdálenější objekt, který je možné pozorovat v přírodě volnýma očima. Výhodou tohoto objektu je, že se na podzim nachází na obloze po velkou část noci a navíc vystupuje až téměř do nadhlavníku. Výsledek posuďte sami. Celková délka expozice je v tomto případě 18 h 6 min 10 s a na to, že průměr objektivu tohoto dalekohledu je pouhých 5 cm, je výsledek podle našeho názoru obdivuhodný. Navíc bývá obtížné vyfotografovat tento objekt tak, aby centrální oblast galaxie nebyla přeexponovaná, což se Martinovi povedlo a v samém středu můžete spatřit velice malý jasný flíček, což je ve skutečnosti oblast o průměru několika tisíc světelných let, doslova přecpaná hvězdami.

Lehce poúplňkový Měsíc

5. 11. 2025

Další z „geologických“ Měsíců Martina Kořínka pořízených dalekohledem Seesrat S50. Porovnejte prosím s obrazem Měsíce z 5. 10. 2025 a všimněte si, jak je například Moře nepokojů (tmavá skvrna u pravého horního okraje Měsíce) posunutá vůči předchozímu obrázku více ke středu Měsíce. Celý Měsíc je jakoby mírně pootočený. Tomuto „kolébání“ měsíčního disku se říká lunární librace. Je způsobena tím, že Měsíc obíhá kolem Země po elipse, která je jednak mírně skloněná vůči jeho rotační ose a navíc se občas na své pouti kolem Země mírně předbíhá a mírně opožďuje. Výsledkem je kolébání limbu Měsíce, díky kterému můžeme postupně vidět během roku až asi 59% měsíčního povrchu.

Nebeské Řasy, jenom mrknout!

5. 11. 2025

Když je dobré počasí a nesvítí Měsíc, můžete tuto část celého komplexu Řasových, neboli Závojových mlhovin (NGC 6960) spatřit v souhvězdí Labutě i dalekohledem Somet Binar z naší hvězdárny. Ale pokud svítí téměř úplňkový Měsíc, je toto pozorování značně ztíženo a v podstatě vyhrazeno výhradně astrofotografii. Tato vláknitá struktura je emisní mlhovina, která vznikla jako pozůstatek supernovy, která vzplanula asi před 5 000 až 8 000 roky. Naši dávní předkové museli mít tehdy parádní podívanou, kdy se v křídlu Labutě objevila neobyčejně jasná hvězda. Je to jen malá část velikého komplexu mlhovin a tomuto kousku se také někdy přezdívá „Koště čarodějnice“. Astrofotografii vytvořil Martin Kořínek dalekohledem Seestar S50, celková doba expozice je 2 h 17 min. Přestože se jedná o čočkový dalekohled, je u nejjasnější hvězdy patrný difrakční kříž, který je způsobem speciální mřížkou vsunutou před objektiv.

Difrakční Vega

9. 11. 2025

Nejlépe se difrakční obrazce projevují u těch nejjasnějších hvězd. Většinou to bývá tak, že podle difrakčních paprsků kolem hvězd poznáte, jakým typem dalekohledu byl ten který obrázek pořízen. Dalekohledy, které jsou vybaveny nosičem sekundárního zrcátka difrakční kříže mívají, čočkové nikoliv. Když ale Martin Kořínek představil před objektiv svého čočkového dalekohledu Seestar S50 speciální clonu a zamířil dalekohled do souhvězdí Lyry na velice jasnou hvězdu Vegu, vykreslil se na snímku ukázkový difrakční kříž, v jehož paprscích se dokonce ukázala i barevná spektra vyšších řádů. Celková doba expozice této astrofotky je 15 minut. Pro někoho jsou difrakční artefakty možná věcí, která na astrofotografii nepatří, pro jiného naopak obzvláštnění astrofotografie, za kterou se skrývá dokonce i velice zajímavá fyzika. A protože astrofotografie je disciplína někde na pomezí vědy a umění, záleží jen na vašem vkusu…

Růže Caroline Herschelové

10. 11. 2025

V souhvězdí Cassiopei se nachází tato pěkná bohatá otevřená hvězdokupa NGC 7789. Objevila ji v roce 1789 sestra Williama Herschela Caroline. Bylo to v době, kdy bylo naprosto výjimečné, aby se ženy zabývaly vědou a astronomie té doby byla prakticky 100% mužskou záležitostí. Tato výjimečná astronomka spolupracovala dlouhá léta se svým bratrem Williamem Herschelem na velkém Herschelově díle katalogizace hvězd a dvojhvězd, výsledkem kterého byl mimo jiné zásadní objev, že dvojice hvězd těsně vedle sebe nejsou na nebi jen náhodně, ale že se jedná o skutečně gravitačně vázané dvojhvězdy. Kromě toho také Caroline sama objevila osm komet, z nichž jedna byla na její počest pojmenována 35P/Herschel-Rigollet. Je to mimochodem první kometa pojmenovaná po ženě. Na návrat této komety si sice budeme muset počkat až do roku 2092, ale „hvězdnou růži“ této výjimečné dámy světové astronomie si můžete na obloze prohlédnout kdykoliv je dobré počasí. Astrofotografii vytvořil Martin Kořínek pomocí dalekohledu Seestar S50, celková doba expozice je 48 min 50 s.

Duch Cassiopeje

11. 11. 2025

Nedaleko prostřední hvězdy v souhvězdí Cassiopeje, Gamma Cassiopeiae (Tiansi) se nachází mračna mezihvězdného vodíku H II, která nebývají častým cílem astrofotografů. Jedná se totiž o oblasti do značné míry přesvětlené touto jasnou hvězdou (2,5 mag.). Jejich katalogové označení je Sh 2-185 a jedná se o kombinaci emisních (načervenalých) a reflexních (namodralých) mlhovin, jejichž tvar je ovlivněn hvězdným větrem blízké oslnivě jasné hvězdy. Astrofotografii pořídil Martin Kořínek svým dalekohledem Seestar S50, celková doba expozice je 2 h 58 min.

Vzdálená Mléčná dráha

13. 11. 2025

Kdybychom byli asi 46 miliónů světelných let daleko, spatřili bychom náš hvězdný ostrov, naši Galaxii přibližně tak, jak vidíme v souhvězdí Pegasa spirální galaxii NGC 7331 v pravé horní části obrázku. Nad touto galaxií si navíc můžeme všimnout několika menších flíčků, což jsou rovněž galaxie připomínající náš Velký a Malý Magellanův oblak. Levé spodní části obrázku si potom všimněte skupinky několika dalších mlhavých flíčků. Jedná se o skupinu galaxií známých jako Stephanův kvintet. Ovšem zde se již dostáváme do vzdálenosti asi 300 miliónů světelných let a je obdivuhodné, že se něco takového povedlo vyfotit Martinovi Kořínkovi s dalekohledem Seestar S50 s průměrem objektivu pouhých 5 cm! Délka expozice je 1 h 1 min 50 s.

Plamínek a Koňská hlava - první světlo nového dalekohledu

19. 11. 2025

Další vítězství techniky nad přírodou… Plamínek je název poměrně členité mlhoviny pod nejjasnější hvězdou v zorném poli, temnou mlhovinu „Koňská hlava“ určitě rozpoznáte sami, její název je více než napovídající. Když si pořídíte malý dalekohled s titěrným objektivem o průměru 3 cm a podíváte se s ním na levou hvězdu v pasu Oriona, která se jmenuje Alnitak, můžete si být prakticky jistí, že kromě jasné hvězdy a několika slabších hvězd v okolí, nespatříte v zorném poli nic moc zajímavého. Ovšem, pokud si pořídíte nový dalekohled Seestar S30 s přesně takto malým objektivem, výsledek bude diametrálně odlišný. Oproti dalekohledu Seestar S50, který používal Martin Kořínek již dříve nabízí tento menší dalekohled větší zorné pole, takže v případě rozsáhlejších objektů nemusí astrofotografie skládat jako mozaiku. Skutečně, na takto malý dalekohled je to obdivuhodný výsledek, gratulujeme Martinovi Kořínkovi k jeho dalšímu přírůstku do rodiny dalekohledů. Délka expozice je 2 h 58 min 20 s.

Eta Cassiopeiae s mlhovinou Pacman

24. 11. 2025

Po „prvním světle“ novým dalekohledem Martina Kořínka (výše uvedený obrázek „Plamínek a Koňská hlava“) následoval obrázek další emisní mlhoviny před kterou se promítá jiná temná mlhovina, podobně jako „Konská hlava“. Díky velkému zornému poli dalekohledu Seestar S30 se do kompozice povedlo dostat jasnou hvězdu Eta Cassiopeiae (Achird) a také červenou emisní mlhovinu NGC 281 (nebo též IC 11, resp. Sh2-184) s otevřenou hvězdokupou uvnitř, která je moc pěkná. Tvar mlhoviny prý připomíná postavu z počítačové hry a proto je mlhovina astronomy též označována jako Pacman. Uvnitř mlhoviny jsou hezky vidět malá temná místečka, tzv. „globule“, kde se mlhovina vlastní gravitací bortí a zahušťuje a kde se rodí nové hvězdičky. Doba expozice 1h 35 min 20 s.

Duch Mirachu

25. 11. 2025

V těsné blízkosti jasné hvězdy uprostřed souhvězdí Andromedy se nachází trpasličí galaxie NGC 404 s jasností asi 10 mag. Jedná se o blízkou galaxii obsahující přibližně 30 miliard hvězd vzdálenou 5 miliónů světelných let, to je jen asi dvakrát více než Velká galaxie v Andromedě. Podobně jako Velká galaxie v Andromedě se k nám také tento hvězdný ostrov pomaličku přibližuje a patří tudíž do místní skupiny galaxií. Jenže jasné světlo z jen asi 7 úhlových minut vzdáleného Mirachu (Beta Andromedae) výrazně ztěžuje její pozorování a tak se jí někdy přezdívá „Duch Mirachu“. (foto Martin Kořínek dalekohledem Seestar S50, expozice 2 h 27 min 10 s.)

Velká mlhovina v Orionu aneb cesta za astrofotkou nekončí

29. 11. 2025

Meč Oriona s velkou mlhovinou, to je taková astrofotografická klasika. Ale vyfotografovat tuto mlhovinu s katalogovým označením M42 dobře není úplně jednoduchá věc. V každém případě je potřeba celou mlhovinu dobře proexponovat různě dlouhými expozicemi a potom už máte šanci, že se na výsledné astrofotografii objeví kromě jasných částí také subtilní periferní oblasti. Tento obrázek je barevně velmi zdařilý, nicméně velký dynamický rozsah mezi slabě zářícími okraji mlhoviny a jasným středem nedokázal dobře zobrazit čtveřici jasných hvězd v samém srdci mlhoviny. Tato část se prozatím jeví poněkud přeexponovaná, ale až se data doplní ještě o snímky s krátkou expozicí, bude možné tuto astrofotografii ještě vylepšit. Výhodou astrofotografie je totiž skutečnost, že dílo nemusí být nikdy hotové a lze ho postupem času doplňovat a stále vylepšovat bez ztráty kytičky. Tento obrázek je o poznání lepší než předchozí verze, kterou pořídil Martin Kořínek 22. 9. 2025 (viz https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/zdanicke-astronomicke-leto-2025.html). Astrofotografii pořídil Martin Kořínek dalekohledem Seestar S50, celková doba expozice je 3 h 51 min 20 s.

Auriga Complex

29. 11. 2025

Když budete šmejdit v charakteristickém pětiúhelníku souhvězdí Vozky triedrem, určitě dříve či později narazíte na některou z hezkých otevřených hvězdokup. Ovšem když do stejného místa zamíříte dalekohled vybavený kamerou, objeví se v záplavě hvězd Mléčné dráhy také spousta červeně zářících emisních mlhovin. Výhodu pro Martina Kořínka v současnosti je, že díky tomu, že má k dispozici již dva digitální dalekohledy, takže zatímco Seestar S50 exponoval Velkou mlhovinu v Orionu (viz obrázek výše), menší Seestar S30, ale s větším zorným polem, nechal ve stejné době namířený do pětiúhelníku Vozky. Vlevo u horního okraje obrázku se nachází otevřená hvězdokupa M38 a těsně pod ní menší, ale hustší otevření hvězdokupa NGC 1907. A zbytek obrázku je už pak plný červených emisních mlhovin. Mimochodem porovnejte s obrázkem výše, který Martin pořídil dne 19. 10. 2025 (IC 405) dalekohledem Seestar S50. Vidíte ten rozdíl v rorném poli mezi oběma dalekohledy? Tuto astrofotografii pořídil Martin Kořínek dalekohledem Seestar S30, celková doba expozice je 3 h 40 min 30 s.

Obří sluneční skvrny

6. 12. 2025

V období teplotních inverzí, kdy většinu Česka zahalila na několik týdnů přízemní mlha, nastalo krátké období pozorovatelnosti obřích slunečních skvrn. Jednalo se o největší trojici skvrn za posledních asi 10 let. Naštěstí se i v tomto mlhavém období dařilo obří skvrny na Slunci občasně pozorovat i v nížinách, když před Sluncem přecházel méně hustý oblak, skrz který Slunce několik minut prosvítalo. Průsvitný oblak posloužil také jako přírodní filtr, který tlumil jas světla a obraz Slunce tak bylo možné bezpečně fotografovat teleobjektivem bez použití slunečního filtru i okolo poledne (jinak samozřejmě jedině s filtrem). Pouhým okem sice skvrny vidět nebyly, ale už v hledáčku fotoaparátu osazeným teleobjektivem s dlouhým ohniskem bylo znát, že kromě stínů přecházejících oblaků je na Slunci vidět několik velkých, tmavých a nehybných skvrn. Byly uspořádány v řadě za sebou do tří skupin označovaných (ve směru zleva doprava) jako aktivní regiony s pořadovými čísly 4296, 4294 a 4298.

Foceno z ruky pomocí APS-C bezzrcadlovky s teleobjektivem Sigma 150-600 Sports na ohnisko 500 mm (1/4000 s, ISO:100, ƒ/10.0). Ze sekvence šedesáti snímků pořízených zvolna v časovém rozmezí od 10:05 do 10:29 byl vybrán jeden snímek (podle ostrosti obrazu) a ten byl upraven v programu Adobe Lightroom Classic. (foto Petr Hykš)

Tyto tři skupiny slunečních skvrn byly tak veliké, že na serveru www.space-weather.com je porovnávali s velkou skvrnou zdokumentovanou Carringhtonem v roce 1859, což je asi nejznámější velká sluneční skvrna. Prostřední skupina skvrn (AR 4294) se svou velikosti skutečně podobala té Carringhtonově. Naše obří skvrna byla jen drobátko menší.

Dvakrát skrytá galaxie

8. 12. 2025

Přestože bylo prakticky celý prosinec zataženo nízkou inverzní oblačností, přeci jen se našlo kratinké okno, kdy se mezi oblaky ukázala trošička hvězd. A nebyl by to Martin Kořínek, aby nevyužil každičkou chviličku, kdy se souvislá oblačnost protrhla. Ne že by bylo jasno, ale fotografovat se dá i přes poloprůhledná oblaka… A tak je tato galaxie IC 342, neboli Caldwell 5 v souhvězdí Žirafy skutečně dvakrát skrytou galaxií. Bohaté hvězdné okolí této galaxie totiž prozrazuje, že se nachází v místech, kudy na nebi prochází Mléčná dráha a tak i když je v tzv. galaktickém okně, kde je mezihvězdného materiálu o něco méně, je její světlo přeci jen zeslabeno mezihvězdným plynem a prachem a současně navíc oblačností v atmosféře naší planety. Astrofotografii pořídil Martin Kořínek dalekohledem Seestar S50, celková doba expozice je 1 h 16 min 30 s.

Duše a Srdce Martina Kořínka

8. 12. 2025

Ten jediný prosincový den do slunovratu, kdy se na nebi ukázala na krátko alespoň trocha hvězd, využil Martin Kořínek k pořízení ještě jedné astrofotky. Svým druhým dalekohledem Seestar S30 namířil do souhvězdí Cassiopei a zvěčnil mlhoviny Duše (SH 2-199) v levé části obrázku a Srdce (IC 1805, nebo SH 2-190) v levé části obrázku. Uvnitř mlhoviny Srdce se nachází otevřená hvězdokupa Mellote 15 a kousek nad ní, nad středem obrázku je o něco nápadnější hvězdokupa NGC 1027. Při pohledu na tuto astrofotku nezbývá než dodat, že i když se po nebi honí oblaka, Martin Kořínek je prostě opravdový astrosrdcař. Celková doba expozice je 1 h 23 min.

---

Několik momentek v výletu daleko – vysoko

Karel Trutnovský měl to štěstí, že v listopadu mohl zavítat do Himálaje, do oblasti kolem sedmé nejvyšší hory světa Dhaulágirí. Zde se mu naskytla možnost strávit bezměsíčnou noc ve výšce 4900 metrů nad mořem, kde je suchý a naprosto průzračný vzduch. Noční oblohu, na které lze na první pohled spatřit zodiakální světlo a hvězdy, kterých u obzoru neubývá, by přál spatřit každému člověku. Je to překrásný a hluboký zážitek, při kterém ani necítíte, že teplota kolem vás padla hluboko pod nulu a jen si tak stojíte pod tou třpytivou nádherou a říkáte si, aby ta chvíle neskončila…

Pro zvětšení klikněte na libovolný obrázek níže pravým tlačítkem myši, z kontextového menu vyberte položku "Zvětšit obrázek", nebo "Otevřít obrázek na nové kartě" a potom použijte tlačítko s lupou.

Mléčná dráha nad Dhaulágirí.

Srdce a Duše nad Himálají

Perseus a východ Plejád.

Fulldome zobrazení ukazuje večerní Mléčnou dráhu, vlevo od ní pruh zodiakálního světla a také slabé světelné znečištění nad obzorem u levého spodního okraje snímku. Bylo zde totiž hluboké údolí řeky Kali Gandaki, které poskytlo průhled až do nížin Nepálu a Indie, kde si se způsobem svícení opravdu hlavu nelámou…

« zpět

Město Ždánice