Ždánické astronomické léto 2025

/ 26.09.2025 /

Vývoj protuberancí

28. až 29. 6. 2025

Stejná část Slunce jako na následujícím obrázku, jen pootočená asi o 90 stupňů. Protuberance jsou výtrysky slunečního plazmatu viditelné nad okrajem slunečního disku, které se velice dynamicky proměňují. Přestože jsou mnohonásobně větší než naše planeta, vyvíjí se v řádu několika minut, takže návštěvníci naší hvězdárny, kteří se podívají do okuláru slunečního dalekohledu s odstupem jednoho dne, nebo dokonce i jen jediné hodiny, mohou již vidět zcela jinou chromosféru. (foto Martin Kořínek)

Divotvorné Slunce

29. 6. 2025

Dvě krásné protuberance, z nichž jedna se doslova utrhla, ozdobily okraj slunečního disku hned z kraje astronomického léta. Slunce se nachází prakticky v maximu své aktivity a o sĺuneční skvrny, filamenty a protuberance není nouze. Tento pěkný obrázek pořídil svým mobilem Samsung Galaxy S23 Ultra za okulárem dalekohledu Lunt LS100MT B1200 (100/714mm) Martin Kořínek a jeho data upravil do co nejvěrnějšího vzhledu chromosféry, jak ji můžeme vidět v dalekohledu očima Karel Trutnovský.

Srdce Labutě a Srpková mlhovina

29. 6. 2025

Labuť je asi nejkrásnějším souhvězdím letní hvězdné oblohy. V srdci hvězdné Labutě se nachází jasná hvězda Sadr, obklopená komplexem mlhovin, který je často námětem astrofotografů. Z tohoto materiálu emisních mlhovin se postupně rodí hvězdy, kterých je konec konců Mléčná dráha plná. V Labuti se nachází rovněž fotogenická „Srpková mlhovina“, která je naopak projevem hvězdy v pokročilém stadiu vývoje. Její prudký hvězdný vítr z centrální hvězdy doslova rozfukuje hvězdnou obálku a hvězda tak ztrácí hmotnost rychlostí asi jednoho Slunce za 10 000 let. Stále nová oblaka dobíhají ve „vyčištěném“ prostoru vlny materiálu, které byly vyvrženy v dřívější době a vytváří tak zajímavou a krásnou, leč z astronomického hlediska pomíjivou strukturu. V minulosti zvěčnil tuto oblast Mléčné dráhy také náš spolupracovník Karel Koss (viz https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/astroleto-2024.html). Astrofotografie výše, které ukazují mnohem menší výseky oblohy, pořídil náš kroužkař Martin Kořínek a je až neuvěřitelné, co vše dokázal zachytit svým dalekohledem Seestar S50 s průměrem objektivu pouhých 5 cm. Parametry obrázků: Okolí hvězdy Sadr - celková expozice 51 minut 20 sekund, Srpková mlhovina - celková expozice 43 minut 40 sekund, obě astrofotografie jsou složené z jednotlivých snímků s expozicí 10 s.

Další sluneční parádička

2. 7. 2025

Martin Křínek je prakticky nezničitelný a vždy, když přijde na hvězdárnu provést zákres sluneční fotosféry, neopomene, pokud to podmínky jen trochu dovolují, zvěčnit i červenou bouřlivou sluneční chromosféru. A velice často se mu Slunce za jeho snahu odmění nějakou tou protuberanční parádou.

Kde je vůle, tam je cesta

18. 7. 2025

Pro zvětšení klikněte na obrázek pravým tlačítkem myši, z kontextového menu vyberte položku "Zvětšit obrázek", nebo "Otevřít obrázek na nové kartě" a potom použijte tlačítko s lupou.

Podal mi colu a zeptal se: „Are you going back to the valley?“. Ano, vrátím se zpátky do údolí, odpovídám chatařovi v angličtině a děkuju mu za ten sladký nápoj s kofeinem, který sem museli pro lidi jako já dopravit vrtulníkem. Doplnil jsem hladinu cukru a kofeinu a šel jsem sledovat počasí. Určitě si v duchu říkal, co tady ještě dělám, když jsem ho v půl desáté poprosil o čaj na zahřátí. Sednul jsem si ke stolu a zeptal jsem se: Kdy tohle místo zavírá, v deset? Nevěřícně se zašklíbl a říká: "Yes, at 10 o’clock you have to go down.. finally.". Neměl úplně pochopení pro tuláka. Ale přece nečekal, že tu colu dopiju a půjdu dolů ještě za světla? A nechám si ujít západ slunce? A pohled na nejjasnější Mléčnou dráhu, jakou jsem kdy viděl? To teda ne. Byl jsem si jistej, že ten šestihodinový sestup zpátky v noci do údolí zvládnu. A tak jsem dopil čaj, oblíkl se a šel naproti jednomu z mých nejsilnějších zážitků. Mléčná dráha nad Dachsteinem, focená kousek od Adámkovy chaty (cca 2000 m n. m.).

Parametry obrázku: 20 x 15 s, ISO:1600, f/1.8. Složeno v programu Sequator, upraveno v Lightroom Classic. (foto Petr Hykš)

Večerní rozjímání v kopuli

11. 8. 2025

K největším bohatstvím Ždánic patří kromě lidí také krásná obloha. Možná právě proto, že zde lidé mohou žít také pod hvězdami, namísto pod lampou, bývají k sobě často milejší a laskavější. Když čekáte na Perseidu, pod hvězdami se nedá rozčilovat. A jak psal Karel Čapek, pod hvězdami se lépe hovoří o lásce, o zítřejším dnu a o jiných vážných věcech. Když kopule osiří, stačí položit mobil na zem a spustit spoušť. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat, jen nějakých 30 sekund a jeviště pro ranní představení padajících hvězd je připraveno… Parametry obrázku: expozice 30 s, ISO 1600 , čas 11.8. 22:31 SELČ. (foto Jakub Krmíček)

Ždánické Perseidy, alias slzy sv. Vavřince 2025

11. 8. 2025

A už je tu! Stóóóp!!! Jasná Perseida, která proletěla asterismem Velký vůz neunikla oku meteorické kamery pozorující v rámci sítě CEMENT. Na tomto snímku je krásně patrné, jak letí směrem od radiantu tohoto meteorického roje, který se nachází pod souhvězdím Cassiopeji, jejíž charakteristickou pětici hvězd lze najít nad celooblohovou kamerou v pravé spodní části obrázku.

Dostaveníčko krále planet a římské bohyně smyslnosti, krásy a lásky

12. 8. 2025

V úterý 12. srpna a ve středu 13. srpna 2025 vyvrcholila aktivita meteorického roje Perseid. 12. srpna nastala navíc poměrně těsná konjunkce dvou nejjasnějších planet na nebi, Venuše a Jupitera. Tuto příležitost si během mimořádného pozorování nenechali ujít ani návštěvníci naší hvězdárny z řad široké veřejnosti a přestože pozorování proběhlo až nad ránem, nelitovali. Počasí vyšlo perfektně a kromě asi desítky létavic jsme spatřili i tuto těsnou dvojici velice jasných vesmírných těles. (foto Karel Trutnovský

Průlet řekou odrobinek komety 109P/Swift-Tuttle

12. 8. 2025

Během vrcholné aktivity meteorického roje Perseid zaznamenala kamera pozorující severozápadním směrem v síti CSMON během noci 332 meteorů.

Perseidy a netopýři

13.8.2025

Aktivita Perseid trvá zhruba 14 dní a tak i následující noci byly plné létavic. Kamera meteorické sítě CSMON sledující oblohu severovýchodním směrem zaznamenala během noci na vymezeném výseku oblohy dokonce 422 meteorů a také několik netopýrů – strážců letních ždánických nocí.

Sluneční chromosféra

15. a 16. 8. 2025

Slunce je letos velmi aktivní a při pohledu na sluneční chromosféru zahlédneme v našem nejnovějším dalekohledu vždy alespoň pár skvrn a protuberancí. Zajímavé je sledovat jak se Slunce mění v čase. Protuberance se objevují a zase mizí během několika hodin, někdy i rychleji. Porovnejte s námi, jak se podoba Slunce v dalekohledu změnila za jeden den. Zároveň můžete porovnat i rozlišení obou dalekohledu určených na pozorování sluneční chromosféry, které má naše hvězdárna k dispozici.

Snímek nalevo byl pořízen fotoaparátem Canon R10 přes nejnovější dalekohled Lunt LS100MT (100/714), který bydlí v naší západní kopuli. Snímek napravo byl focený o den později stejným foťákem, ale přes menší dalekohled Lunt LS60TC (60/600), který s námi jezdí ven na akce, jako jsou ždánická Histokola. (foto Petr Hykš)

Tančící prstence

15. 8. 2025

Saturn má sklon rotační osy podobný sklonu rotační osy naší planety, je jen o pár stupňů větší. Proto velmi záleží na tom, z jakého místa ve Sluneční soustavě Saturn pozorujeme – z různých směrů vypadají jeho prstence různě. A i kdybychom pozorovali ve směru od Slunce, pohled na Saturn by se nám v průběhu let měnil zrovna tak. Sklon prstenců se nemění, takže když Saturn obíhá kolem Slunce, vypadají prstence pokaždé trochu jinak. Jeden rok na Saturnu trvá třicet pozemských let, ale už během pěti let je rozdíl ve vzhledu prstenců značný. (foto Petr Hykš)

Skvrnité Slunce

29. 8. 2025

Na našich pravidelných pátečních pozorování Slunce se věnujeme právě naší nejbližší hvězdě. Sledovat Slunce je jako sledovat zblízka daleké hvězdy. V dalekohledu upraveném pro pozorování sluneční chromosféry můžeme ve velkém rozlišení sledovat procesy, které se odehrávají i u dalekých hvězd. Jsou to hlavně tmavé sluneční skvrny, poruchy v magnetickém poli Slunce, kde teplota na Slunce klesá až o téměř 2000 °C. A dále jsou to protuberance a filamenty, kde nabité plazma kopíruje složitou strukturu slunečního magnetického pole. Slunce prochází maximem své aktivity a pohled na něj je teď opravdu stojí za to. (foto Petr Hykš)

29. 8. 2025

Ve stejný den jako Petr Hykš zachytil stejnou skupinu skvrn ve sluneční chromosféře také Martin Kořínek. Plazma v chromosféře nádherně vykresluje indukční čáry velice složitého magnetického pole Slunce. Výborně se mu také podařilo zachytit jasnější aktivní oblast mezi velkými skvrnami. Právě z takovýchto míst může dojít během erupcí k úniku sluneční látky do meziplanetárního prostoru a pokud se takový oblak vyvržený ze Slunce trefí do Země, můžeme pozorovat nádherné polární záře.

Sluneční hadi

4. 9. 2024

Když je Slunce v maximu své činnosti, bývají návštěvníky hvězdárny ve slunečním dalekohledu nejvíce obdivovány protuberance tančící na okraji slunečního disku. Ovšem když se na tytéž útvary nedíváme z boku, ale shora, můžeme je spatřit jako temné hady vinoucí se napříč Sluncem. Říká se jim odborně filamenty, ale mě osobně spíše svědčí název „Serpens Solaris“. (foto Martin Kořínek)

Úplné zatmění Měsíce

7. 9. 2025

Když se Slunce, Země a Měsíc dostanou do jedné přímky, nastává úplné zatmění Měsíce. Nepochybně se jednalo o astronomickou událost roku 2025 a odpovídala tomu i návštěvnost, která dosáhla rekordních 113 návštěvníků a dalece tak překonala kapacitu pozorovatelny určené asi pro 25 lidí. Než se Měsíc vyhoupl nad obzor a nad mraky, proběhla zatím v planetáriu dvakrát přednáška o zatměních, která se opakovala pro ty, kterým již nebylo možné v planetáriu zajistit volné místo k sezení a pro nově příchozí návštěvníky. Mezitím Měsíc vstoupil do plného zemského stínu a právě po skončení druhé přednášky se nízko nad východním obzorem konečně objevil krvavý Měsíc. Návštěvníci museli mít velkou trpělivost, protože i když jsme se rozdělili do dvou skupin, tvořily se u dalekohledů dlouhé fronty. Krvavý Měsíc v zemském stínu si ale nakonec v dalekohledu prohlédl každý, kdo si počkal a někteří si odnesli i památeční fotografii. Poslední takové zatmění jsme na hvězdárně pozorovali v roce 2019. Na to další si budeme muset počkat do roku 2028.

Snímek nahoře byl focený ve 20:42 pomocí bezzrcadlovky Canon R10 přes dalekohled Sky-Watcher 250/1000. Expozice: 1,6 s; ISO:400. Upraveno v programech Lightroom Classic a GIMP. (foto Petr Hykš)

Krvavý měsíc v hledáčku návštěvníka hvězdárny

7. 9. 2025

Přestože mimořádné pozorování úplného zatmění Měsíce navštívilo mimořádné množství zvídavých lidí ze Ždánic i z okolí, všichni odcházeli spokojení. Uspořádali jsme dva speciální pořady v planetáriu, počasí nám vyšlo a každý si měl možnost prohlédnout Měsíc v zemském stínu triedrem i astronomickým dalekohledem. A někteří návštěvníci se dokonce pokusili pomocí svého mobilního telefonu zvěčnit momentku tohoto nebeského úkazu na památku. Jednou z nich byla i Karolína Mazničenková, která se navíc rozhodla podělit se se svými „úlovky“ i s námi, za což jí velice děkujeme a rádi její fotografie zveřejňujeme. První zobrazuje Měsíc ještě v plném zemském stínu, druhá zachycuje okamžik, kdy se levý spodní okraj Měsíce dotkl hranice plného stínu a nastal konec úplného zatmění. Třetí snímek již potom ukazuje fázi částečného zatmění, kdy se Měsíc opět postupně dostával do jasného slunečního světla. Dlužno říci, že se fotografie Karolíně Mazničenkové přes dalekohled Sky-Watcher EvoStar 120ED (120/900mm) podařily na jedničku. Gratulujeme!

Krátké video měsíčního zatmění od Martina Kořínka

7. 9. 2025

Martin Kořínek nastavil svůj dalekohled Seestar S50 na zatmělý a potom se postupně odkrývající Měsíc a pořídil krátké video. Záznam je zrychlený a při troše dobré vůle je na něm patrné, jak měsíční disk postupně vystupoval ze zemského stínu. Odkaz na video: https://youtu.be/_AJ5Kaq_x90.

Chlupaté Sluníčko

20. 9. 2025

Slunce v maximu své činnosti nabízí vše. V chromosféře lze spatřit veliké množství slunečních skvrn, světlé aktivní oblasti zejména v blízkosti skupin slunečních skvrn, protuberance tančící na okraji slunečního disku i filamenty jevící se jako tmaví hadi plazící se po slunečním povrchu. Celá chromosféra ukazuje veliké množství čárek a vlnek připomínajících rozbouřenou hladinu moře. Moc bychom si přáli, aby se někdy sluneční skvrny seskupily do obrazce připomínající očička, nosánek a pusinku a abychom měli na nebi takového smajlíka. Teoreticky se to může stát a pokud se stát může, tak se to také dříve či poději stane. Stačí jen počkat. A když počkáte milión let, máte skoro jistotu, že toho sluníčkového smajlíka uvidíte... Ale prozatím dnes díky mnoha protuberancím připomíná Sluníčko naše spíše červený chlupatý tenisák. Tento snímek pořídil mobilem Samsung Galaxy S23 Ultra projekční metodou za okulárem dalekohledu Lunt LS100MT B1200 (100/714mm) Martin Kořínek.

Saturn a Uran

20. 9. 2025

Saturn i Uran se na nebi nachází prakticky v opozici se Sluncem a nastávají tak ideální podmínky pro jejich pozorování. Svítí prakticky po celou noc a navíc je vzdálenost mezi Zemí a těmito planetami během celého roku nejmenší, což však u těchto dvou vzdálených planet již nehraje příliš velkou roli. Když si člověk počká později do noci, až vystoupají výše nad obzor, může zkusit své štěstí a otestovat svoji novou planetární kameru. Tyto fotografie pořídil na ždánické hvězdárně pomocí apochromatického refraktoru Sky-Watcher EvoStar 120ED (120/900mm) pan Štefan Zima. Jako snímač použil svoji planetární kameru ASI 585 MC Color od firmy ZWO. Obrazy planet nafilmoval a následně zpracoval v jediný obraz. Protože kamera je barevná, povedlo se mu zachytit nažloutlý obraz planety Saturn a tyrkysový nádech planety Uran.

Plejády se spirální galaxií

20. 9. 2025

Už jste někdy viděli spirální galaxii v otevřené hvězdokupě Plejády? Nic si z toho nedělejte, my také ne, až do 20. září, kdy nám svou astrofotografii zaslal náš kroužkař Martin Kořínek. Tato slaboučká galaxie má označení UGC 2838 a na Martinově astrofotce je vyznačena kroužkem. Vzdálenost této galaxie je 316 miliónů světelných let. Ono upřímně, pokud bychom fotografovali velkým dalekohledem ještě podrobněji, objevila by se určitě i v Plejádách spousta dalších velmi vzdálených galaxií, ale tato fotka je výjimečná tím, že spojovat tuto otevřenou hvězdokupu s galaxiemi snad ani nikoho nenapadlo a navíc, tento úlovek pořídil Martin pomocí svého malého přenosného dalekohledu Seestar S50 s průměrem objektivu pouhých 5 cm! Je to takové malé „vítězství“ digitální techniky nad přírodou. Parametry obrázku: byl použit mód mozaiky, celková doba expozice 2 h 22 min.

Pozdrav z pomalu přicházející zimní hvězdné oblohy

22. 9. 2025

Noci se v září postupně prodlužují a v době podzimní rovnodennosti se již na ranní oblohu vyhoupne symbol zimy, slavný lovec Orion. Asi nejvíce fotografovaný objekt v tomto souhvězdí je Velká mlhovina v Orionu (M42). A právě tato kolébka hvězd se na samém sklonku astronomického léta stala cílem našeho nadaného kroužkaře Martina Kořínka, který ji zvěčnil malým přenosným dalekohledem Seestar S50. Parametry obrázku: celková expozice 1 h 48 min 40 s, přičemž výsledná fotografie je složena z jednotlivých snímků s expozicí 10 s.

« zpět

Město Ždánice