Zlatá éra pozorování zatmění Slunce ještě neskončila...

/ 01.10.2019 /

Zatmění Slunce je nejkrásnější astronomický úkaz, který můžeme zažít nejen na naší planetě Zemi, ale v celé Sluneční soustavě. Příroda je k nám totiž neobyčejně laskavá a zajistila nám naprosto dokonalé podmínky pro jeho sledování, až si člověk říká, že to snad ani není náhoda. Slunce má totiž čtyřistakrát větší průměr a současně je čtyřistakrát dál než Měsíc. Náš kosmický průvodce proto v okamžiku zatmění vytváří dokonalý koronograf, který umožňuje sledovat vnější sluneční atmosféru, koronu, až k samotnému zářivému povrchu Slunce, a to v takové kvalitě, jaká je pro současné lidmi vytvořené technologie naprosto nedostupná. Škoda jen, že tento jev nastává relativně vzácně a trvá jen velmi krátkou chvíli. Navíc se za ním musí zpravidla cestovat do vzdálených a odlehlých destinací.

Již přibližně 150 let slouží pozorování zatmění Slunce k odhalování tajemství naší nejbližší hvězdy. Vzpomeňme například na historické řešení problému protuberancí, objev Helia, příběh hypotetického prvku Coronia, nebo potvrzení správnosti obecné teorie relativity. To jsou otázky, na které dala odpovědi právě pozorování zatmění Slunce a o kterých se ve své přednášce na ždánické hvězdárně prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc. zmínil. V roce 1991 se zdálo, že zlatá éra pozorování zatmění Slunce končí. Pás totality zatmění se totiž tehdy trefil úplně přesně do nejlépe vybavené astronomické observatoře na severní polokouli, na Havajských ostrovech, a navíc jsme stáli na prahu systematického výzkumu Slunce z kosmických sond. Nicméně ukázalo se, že to není pravda a pro studium bílé koróny zůstává vědecké pozemní sledování slunečních zatmění nenahraditelné. Během přednášky byl vysvětlen fyzikální princip záření bílé koróny a rovněž jaké výsledky přináší sledování sluneční koróny přes různé úzkopásmové filtry. Prof. Druckmüller nechal rovněž návštěvníky nahlédnout pod pokličku toho, co obnáší tvorba úchvatných obrazů zatmění Slunce. Obrazy prof. Druckmüllera jsou v současnosti považovány za nejlepší na světě a jsou využívány pro špičkový vědecký výzkum. Základem obrazů jsou perfektní surová data, protože bez kvalitních snímků zatmění, nelze očekávat kvalitní výsledek. K jejich pořízení je potřeba prvotřídní přístrojové vybavení. Velmi precizní montáže dalekohledů poskytuje například Peter Aniol, majitel firmy Astelco a přítel prof. Druckmüllera. Tyto montáže mají naprosto perfektní chod a v průběhu celého zatmění zajišťují přesnost vedení lepší než jeden pixel! Financování cest do vzdálených destinací a některé další špičkové přístroje zajišťuje v současnosti prof. Shadia Habbal z Havajské univerzity, která se svým týmem také vědecky interpretuje obrazy získané prof. Druckmüllerem. Profesorka Habbal dokonce v minulosti přijala pozvání prof. Druckmüllera do Brna a měla zde přednášku.  Cesta k získání perfektních obrazů zatmění ze surových dat však také není vůbec jednoduchý proces a potřebuje spousty počítačového času. A právě toto je doména prof. Druckmüllera. Využívá celé řady softwarů s unikátními algoritmy, z nichž většinu sestavil sám a na některých spolupracoval například s Jindřichem Novým, nebo se svou dcerou Hankou.

Obrazy sluneční korony z dílny prof. Druckmüllera jsou nejen krásné, ale některé dokonce objevitelské! Lze na nich rozpoznat struktury, které dříve nikdo neznal a kterým se dnes říká „solar smoke rings“. V principu se jedná o magnetickou obdobu tzv. „gravitačních vln“ vznikajících v pozemské atmosféře, ale nebylo vůbec jednoduché tuto jejich podstatu vysvětlit. Perličkou je, že než se tak stalo, objevily se tyto obrazy na přebalu velmi prestižního časopisu Nature! Naštěstí grafik překryl tyto jemné struktury textem, takže si jich nikdo jiný nevšiml.

V závěru přednášky se prof. Miloslav Druckmüller věnoval mnoho desítek let trvající záhadě vysoké teploty sluneční korony a nabídl neotřelé vysvětlení spočívající v různém chápání pojmu „teplota“. Pokud by se totiž v prostředí velmi řídké korony nacházel kosmonaut – koronaut, odstíněný od tepelného záření sluneční fotosféry, beznadějně by zmrzl, byť by teplota okolního plazmatu byla nominálně asi 2 000 000 °C!

Obrazy sluneční korony od prof. Miloslava Druckmüllera a sledování noční hvězdnaté oblohy mají mnoho společného. Za oběma lze najít jednak velice složitou matematiku a komplikované vědecké teorie, ale současně jsou také krásné a přístupné pro každého, kdo se dívá. Myslím, že když si stoupnete před obraz slunečního zatmění od prof. Miroslava Druckmüllera, je to stejné jako když stojíte pod oblohu plnou hvězd. Jen vydechnete – pane to je ale krása!

 

Přednáška

Přednáška profesora Miloslava Druckmüllera byla strhující a byla ozdobou akce „Noc vědců 2019“.

prof. Miloslav Druckmüller

Profesor Miloslav Druckmüller na ždánické hvězdárně.


« zpět