Ždánický meteopodzim 2025

/ 02.12.2025 /

Oblačné stíny ukazující na Měsíc

7. 9. 2025

Fotografie zachycuje oblak středního patra tvořící vrstvu (Altocumulus stratiformis), místy utvářející chomáčky (floccus), ze kterých vypadávaly ledové srážky (virga). Oblak ležel někde na hranici středního a svrchního patra troposféry a tvořily jej podchlazené vodní kapičky, které už místy promrzaly do ledových krystalků. Na dvou místech oblak promrzal rychleji vlivem průletu letadla (cavum). Pod oblaky byly ukázkové antikrepuskulární paprsky (na fotce úmyslně zvýrazněno), které mířily skoro přesně na Měsíc pod obzorem, protože dvě hodiny po vzniku této fotografie začalo úplné zatmění Měsíce.

Altocumulus ve tvaru chomáčků (floccus), ze kterých vypadávají ledové krystalky (virga).

Zajímavostí byla stopa po letadle (contrail), na kterou navazuje v pravé části snímku tzv. distrail – skupinka dutin v oblaku, kde se oblak vypařuje či sublimuje právě v důsledku průletu letadla. (foto Petr Hykš)

Cumulonimbus velum

13. 9. 2025

Bouřková oblaka Cumulonimbus vznikají díky silným teplým vzestupným proudům, které unášejí vlhký vzduch do výšky několika kilometrů. Někdy lze přitom pozorovat tvorbu doprovodného oblaku pileus nebo velum, které vypadají jako závoj nebo čepička nad vrcholky nejrychleji rostoucích oblaků. Jednoho takového ukázkového případu si 13. září kolem 19:00 všiml autor fotografie, když šel vynést koš. Ve stejné době byla na Hodonínsku pozorována tromba nebo slabé tornádo. Podle radar.bourky.cz dosahoval bouřkový oblak výšky 15 km. (foto Petr Hykš)

Altocumulus stratiformis perlucidus cavum

20. 9. 2025

V tento den se nad hvězdárnou opět přesouvala kupovitá oblaka středního patra (Altocumulus) vytvářející oblačnou vrstvu (stratiformis), přes kterou prosvítala modrá obloha (perlucidus). A podobně jako v situaci na začátku zaří byla tato oblaka dost vysoko, kde teplota klesala pod bod mrazu. Po průletu letadla se začaly vodní kapičky hromadně přecházet do ledových krystalků, které postupně vypadávaly z oblaku dolů a v oblačné vrstvě se tak začala utvářet oválná dutina (cavum). Oblak uvnitř měl vláknitý tvar a představoval ledové srážky vypadávající z oblaku k zemi, které se před dopadem na zem vypaří (virga). (foto Petr Hykš)

Cirrocumulus stratiformis undulatus a Cirrus

28. 9. 2025

Na ždánických histokolech nám letos počasí přálo a pozorovali jsme celkem nerušeně sluneční skvrny i protuberance. Kromě toho nás na obloze zaujala také vysoká kupovitá oblačnost Cirrocumulus utvářející oblačnou vrstvu (stratiformis), která byla nápadně zvlněná (undulatus). Místy jsou na snímku nápadné také vláknité tvary (fibratus) typické spíše pro oblaka Cirrus, které se tvoří podél směru větru. Zvlnění v oblacích probíhá kolmo vůči vláknitým oblakům a bylo pravděpodobně způsobeno střihem větru. (foto Petr Hykš)

Barevný oblačný pták

1. 10. 2025

Irizace, neboli iridescence oblaků vzniká na tenké poloprůhledné oblačnosti, která se skládá z malých kapiček vody, nebo ledových krystalků velmi podobné velikosti. Barvy jsou způsobeny difrakcí (rozptylem) paprsků bílého světla na barevné složky v jednotlivých malých kapičkách nebo drobných ledových krystalcích a následnou interferencí těchto světelných vln mezi sebou. Někdy bývá tento jev nazýván také jako „duhové oblaky“. (foto Karel Trutnovský)

Podzim ve Ždánicích

13. 10. 2025

Fotograf vlastně jen chodí a hledá ve správný čas to správné místo, kam by se postavil mistr malíř, kdyby chtěl krajinu namalovat. (foto Petr Hykš)

Krepuskulární paprsky okolo Slunce

14. 10. 2025

V dopoledních hodinách jsme si na obloze všimli neobvyklého atmosférického optického jevu – krepuskulárních paprsků okolo Slunce. V podstatě se jedná o oblačné stíny. Běžně se s nimi setkáváme v létě, když se slunce schová za kupovité oblaky Cumulus. Na přiloženém snímku však tato oblaka chybí a místo nich vrhají stíny kupovitá oblaka Altocumulus. Povšimne si jich však pouze zkušený pozorovatel, protože tato oblaka jsou poměrně malá a téměř splývají s rozsáhlým šedým oblakem Cirrostratus, který pokrývá celou oblohu. Kromě oblačných stínů je na snímku velmi slabě vidět také duhově zbarvený kruh okolo Slunce: 22° halo, které vzniká lomem světla na ledových krystalcích. (foto Petr Hykš)

Boční Slunce

22. 10. 2025

Toto nenápadné boční Slunce se objevilo těsně nad obzorem, jen chvíli před západem Slunce. Jedná se o halový jev, nazývaný též vedlejší Slunce, parhelium, nebo paslunce. Vzniká na ledových krystalcích ve tvaru destiček jejichž bočními stěnami prochází sluneční paprsky. Přitom může docházet také k rozkladu světla na barvy, přičemž červený okraj skvrny se jeví blíže ke Slunci. Spolu s halovým kruhem kolem Slunce (malé halo) se jedná o poměrně častý jev a za ideálních podmínek bývá vidět i druhé boční Slunce ve stejné úhlové vzdálenosti na druhou stranu od skutečného Slunce. Výskyt bočního Slunce je důkazem skutečnosti, že pozorovaná subtilní oblačnost se skládá z malých kousků ledu a nikoliv vodních kapiček. (foto Karel Trutnovský)

Západ Slunce

24. 10. 2025

Páteční den byl velmi větrný a také sebou přinesl několik přeháněk. Po většinu dne bylo zataženo kupovitou oblačností nízkého patra skládající oblačnou vrstvu (Stratocumulus stratiformis). Koncem dne se Slunce na své krátké cestě po nebi protáhlo skulinkou mezi oblaky a ždánickým lesem. Opřelo se do stěn hvězdárny, která v tu chvíli získala zlatavé barvy. Z okna hvězdárny jsme viděli, jak se na zvlněnou krajinu okolo Věteřova promítají stíny, něco takového jsme tady ještě neviděli. Připomínalo nám to pohled na členitou měsíční krajinu, kde hory vrhají ostré stíny. A obloha nad Věteřovem působila také úžasně trojrozměrně. Nízko nad zemí plula oranžovo-růžově nasvícená kupovitá oblaka Cumulus, zatímco přes výše položenou vrstvu Stratocumulus stratiformis už prosvítala modrá obloha. Vrstevnatý oblak zanikal, vypadávaly z něj jemné přeháňky a my jsme před začátkem večerního pozorování tajně doufali, že se v noci obloha vyjasní a uvidíme kometu C/2025 A6 (Lemmon). (foto Petr Hykš)

Srážkové pruhy

25. 10. 2025

Srážkové pruhy jsou dešťové, nebo sněhové přeháňky vypadávající z oblaků, které se však ještě před dopadem na zem vypaří, nebo sublimují. Říká se jim také virga. Vzhledem k tomu, že v našich zeměpisných šířkách se každá kapka deště rodí v oblaku jako ledový krystalek, prošla si tato voda zachycená na obrázku celkem třemi skupenstvími. (foto Karel Trutnovský)

-----

Irizovaná oblačnost v Himálaji

23. 11. 2025

Spatřit krásně probarvená oblaka je v našich zeměpisných šířkách relativně vzácný jev. Mnohem větší šanci máme buď v polárních oblastech, nebo pokud navštívíte vysoké hory. Tento duhový oblak byl odloven v Nepálu v oblasti hory Jirbang, cestou k masivu Dhaulágirí. Oblaka se proměňovala velice rychle, řádově v sekundách, než stačil člověk vytáhnout foťák. Na takto velmi rychlé změny vzhledu oblaků také nejsme v našich zeměpisných šířkách příliš zvyklí. (foto Karel Trutnovský)

Ledové peklo na Dhaulágirí

23. 11. 2024

Před příchodem do Italian Base Campu se nám poprvé otevřel pohled na majestátní západní stěnu sedmé nejvyšší hory světa Dhaulágirí, která nic nezůstala dlužná svému názvu v sanskrtu „Bílá hora“ (horní obrázek). Kdybychom se nacházeli poblíž vrcholu tohoto více než osmikilometrového himálajského velikána (nejvyšší vrchol vpravo), zřejmě bychom se se zlou potázali. Kolem vrcholu vanul totiž velmi silný vichr, který strhával oblaka sněhu, která potom jako kondenzační jádra dávala vznik oblaku, který krásně zviditelnil proudění vzduchu. Jednalo se o orografický oblak typu vlajka. Tento typ oblaku může vést k dobrým povětrnostním podmínkám na návětrné straně, zatímco povětrnostní podmínky po větru jsou velmi odlišné a v případě takto vysoké hory by asi nedávaly příliš šancí na přežití ve zdraví. (foto Karel Trutnovský)

Vesmírné oko Moravského Toskánska

29. 11. 2025

V Himálaji bylo krásně, ale člověk se rád zase vrací domů. Tam je to dobré na výlet, ale zde, na jižní Moravě v čarokrásném kraji zvaném Moravské toskánsko, lze žít… (foto Petr Hykš)