Ždánické meteorologické jaro 2025

/ 02.06.2025 /

Jaro na hvězdárně

6. 3. 2025

Každým rokem čekáme na příchod jara, kdy naše čichové buňky svůdně pohladí vůně hvězdárenských fialek. (foto Petr Hykš)

Tenkrát na západě

8. 3. 2025

Slunce již zapadlo a nasvětlilo zpoza horizontu oblaka zespodu. A protože již bylo značně odmodralé, propůjčilo jim nápadně červenou barvu. Když se zkrátka večer vydaří, je to nádhera a snad je to i takový malý dárek přírody k mezinárodnímu svátku všech žen. (foto Martin Kořínek)

Cestou na hvězdárnu

12. 3. 2025

Když jedete autem odpoledne z Lovčic na ždánickou hvězdárnu, měli byste se věnovat především řízení. Ovšem pokud sedíte na sedadle spolujezdce, můžete se kochat i okolní přírodou bez rizika toho, že dopadnete jako pan doktor ve filmu Vesničko má středisková. A že bylo čím se kochat. Obloha doslova překypovala oblaky různých typů od beránků (cumulus humilis), přes altocumulus až po závojová cirrovitá oblaka horního patra. Pane doktore, tohle není země, to je nebeská zahrádka! (foto Martin Kořínek)

Koupající se Venuše

17. 3. 2025

Planeta Venuše se každým dnem blížila do dolní konjunkce se Sluncem, což znamená do chvíle, kdy se ocitne v pozici mezi Sluncem a naší planetou. V těchto dnech se v dalekohledu jevila již jen jako uzoučký, ale poměrně velký srpek. A než se Venuše promění z večernice na jitřenku, musí se ještě na soumračné obloze vykoupat v oblacích. Oblaka typu altocumulus ponořená v zemském stínu jsou k tomu jako stvořená. Zajímavé také je, že srpek planety byl dokonce tak veliký, že se jej podařilo zachytit i mobilem, takže na snímku vypadá Venuše jako lodička. (foto Martin Kořínek)

Lovčický mračoun cumulus congestus

25. 3. 2025

Slunce již dostalo sílu a nad Ždánickým lesem začaly v odpoledních hodinách růst oblaky typu cumulus congestus. Z tohoto oblaku již mohou vypadávat i významné lokální srážky. Silné vertikální vzdušné proudy uvnitř tohoto oblaku rychle stoupají a oblak narůstá do výšky mnoha kilometrů. A když Slunce časem dostane síly ještě víc, budou vzestupné proudy natolik silné, že rychle vyzdvihnou i vlhčí oblasti vzduchu a kupovitý oblak se navíc ozdobí čepicí, nebo sukýnkou (pileus), ale na to si budeme muset ještě pár dní, nebo týdnů počkat. (foto Martin Kořínek)

Sluneční halo

9. 4. 2025

Tzv. „malé halo“, nebo též „22° halo“, je nejběžnějším halovým jevem. Má podobu mezikruží okolo Slunce, případně jasného Měsíce, přičemž nejbarevnější a nejzářivější částí je načervenalý vnitřní okraj ležící asi 22° od Slunce. Vzniká lomem světla na náhodně orientovaných ledových šestibokých krystalcích, které jsou součástí vysokých subtilních oblaků, zpravidla typu cirrus, nebo cirostratus. Nejlépe se toto sluneční halo pozoruje tak, když si snížíme vysoký jas oblohy v okolí Slunce pomocí slunečních brýlí, pokud však tento halový jev vznikne v noci kolem Měsíce, je mnohem méně jasný a tak je nejlepší pozorovat jen tak očima. (foto Karel Trutnovský)

Ranní parhelium

22. 4. 2025

Onoho dne zdobilo parhelium, neboli paslunce, neboli vedlejší Slunce ranní oblohu celou cestu autem z Brna do Ždánic. Jedná se o halový jev, který vzniká lomem světla na ledových destičkách v atmosféře a vypadá jako maličkatý kousek duhy bokem od Slunce. Bližší strana ke Slunci má načervenalý a vzdálenější namodralý nádech. Patrná byla také část oblouku malého hala, ke kterému parhelium přiléhalo z vnější strany. Parhelium i malé halo jsou důkazem toho, že tam vysoko v atmosféře mrzne až praští. Jak krásně je nám tady na dně troposféry! (foto Karel Trutnovský)

Cumulus

23. 4. 2025

Večer se u hvězdárny nad západním obzorem objevil zajímavý, ocelově šedý a jasně ohraničený oblak. Jeho tmavá základna věstila, že se zvedá do značné výšky, nicméně vzhledem k tomu, že nebyl vidět vrch oblaku, nebylo takhle ze země možné rozhodnout, zda se jedná o cumulus congestus, nebo dokonce o cumulonimbus. Tak či onak, jako paraglidista bych se takovému naducánku určitě obloukem vyhnul. (foto Karel Trutnovský)

Cumulus congestus pileus

24. 4. 2025

Koncem dubna už bylo tak teplé počasí, že se během dopoledne prohřál zemský povrch tak, že se v odpoledních hodinách vytvářely oblaky s květákovitými rysy, oblaka Cumulus mediocris a Cumulus congestus. I při pohledu na statický snímek výše si s trochou fantazie dovedeme představit, jak se vrcholky oblaku nadýmají, rostou a expandují do všech stran. O tom, jak silné byly teplé vzestupné proudy, které oblak poháněly v růstu, svědčí oblaka pileus, která se vytvářela nad některými jeho vrcholky. Jsou to ty tmavé, jemné závoje oblačnosti, která kondenzuje nad těmi nejrychleji rostoucími vrcholky oblaku. Oblak později přešel až do fáze bouřkového oblaku Cumulonimbus, od kterého se pak ještě dlouho ozývalo hřmění. (foto Petr Hykš)

Jahodový Měsíc

13. 5. 2025

Snad jen náměsíčníci, kočky a hvězdáři měli možnost spatřit zajímavě zabarvený a deformovaný ranní zapadající Měsíc. Platí totiž, že úplňkový Měsíc svítí na nebi po celou noc a zapadá prakticky s východem Slunce. Měsíc byl jen několik hodin po úplňku a také nedlouho poté, co prošel nejvzdálenějším bodem své orbity kolem Země, tzv. „odzemím“. Někdo takovou situaci nazývá „mikroúplněk“, ale je fakt, že očima si na obloze nějaké zvláštnosti oproti normálnímu úplňku asi nevšimneme, u obzoru se Měsíc vždycky zdá být o něco větší, než když je vysoko na nebi. Během tohoto květnového úplňku však došlo k tomu, že Měsíc u obzoru výrazně zčervenal, resp. přesněji odmodral, což je dáno Rayleighvým rozptylem bílého měsíčního světla v atmosféře a proto máme také oblohu modrou. Intenzita barvy je potom daná množstvím absorbujících částic aerosolů v atmosféře. Také proto jsme jej nazvali „jahodový“, i když opravdový „jahodový“ úplněk nastane až v červnu, to už bude na zahrádkách jahod habaděj. Pozoruhodná byla rovněž nápadná deformace měsíčního disku, zejména u spodního okraje, způsobená jevem zvaným refrakce. Atmosférická refrakce je v podstatě postupný lom světla v atmosféře procházejícího z kosmického prostoru k zemskému povrchu a její velikost záleží především na teplotě a tlaku v různých vrstvách atmosféry. Obecně způsobuje zdánlivé „nadzvedávání“ těles v blízkosti horizontu, ale teplotní grafient může způsobit i vrstevnatost atmosféry a nápadnou deformaci, nebo i zrcadlení objektů. (foto Karel Trutnovský)

Altocumulus lenticularis duplicatus

14. 5. 2025

Ve dnech 10. a 14. května jsme na denní obloze pozorovali čočkovitá oblaka středního patra Altocumulus lencitularis připomínající létající talíře. Zatímco 10. května se oblaka vyskytovala hlavně nad jižním obzorem, 14. května byla oblaka po celé obloze a místy se čočkovité oblaky mísily a vytvářely podlouhlé vlny připomínající spíše oblačnost undulatus. Ve večerních hodinách se pak ještě nad jihem vytvářely „dvojpatrové“ čočkovité oblaky s přízviskem duplicatus. Podobné invaze létajících talířů přicházejících od jihozápadu, ze závětří Alp, jsme pozorovali v letech 2017, 2018 a 2021, kdy k nám létaly pozoruhodně pravidelně vždy v druhé polovině března (16., 22. a 30. března). Letos dorazily až v květnu, ale pořád měly menší zpoždění než v roce 2022, kdy se objevily až 13. července. (foto Petr Hykš)

Na rozdíl od noční oblohy, kterou řídí pevné zákony nebeské mechaniky, a u které můžeme přesně předpovídat pozici hvězd, planet a dalších objektů v čase na tisíce i miliony let dopředu, denní obloha je silně zatížena motýlím efektem – s nadsázkou: mávnutí křídel motýla v Brazílii může způsobit tornádo v Texasu. Předpovídat dopředu přesnou pozici oblaků na obloze nebo jejich tvar je velmi těžké až nemožné. Nebe s oblaky má poměrně blízko k tomu, jak funguje náhodný generátor a podobně jako v přírodě nenajdeme dvě stejné sněhové vločky je i každý oblak unikátní. S tímto tématem vystoupil 23. května na bouřkovém semináři v Radostovicích náš spolupracovník Petr Hykš s přednáškou, na které byly posluchačům promítány fotografie různých typů oblaků, které jsme v okolí hvězdárny zdokumentovali v posledních asi deseti letech. Za tu dobu jsme sestavili sbírku fotografií, které ilustrují skoro všechny základní podoby a tvary oblaků tak, jak jsou popisovány v atlasech. Náš hvězdárenský atlas oblaků se v kolektivu amatérských nadšenců do meteorologie, meteorologů z ČHMÚ a SMHÚ i vědeckých pracovníků z AV ČR těšil velkému zájmu a je velká šance, že se některé snímky objeví v publikacích zaměřených na popularizaci vědy nebo budou používány jako učební materiály.

Pokud jste dočetli až sem, rádi bychom vás srdečně pozvali na čtvrtek 11. září 2025, kdy se tato přednáška v ještě doplněné podobě uskuteční i na naší hvězdárně ve Ždánicích.