Ždánické meteojaro 2024

/ 03.06.2024 /

Strážovické mirabelky

24. 3. 2024

Neuplynul ani celý jeden měsíc a strážovické mirabelky, na které jsme se byli podívat už koncem února, rozkvetly. Jaro je tady.

 

Prachová mlha

31. 3. 2024

Koncem března nastala na Moravě pozoruhodná změna počasí. Zápasili jsme s poměrně silným větrem a ještě 27. a 28. března byly za celkem dobré viditelnosti vidět vrcholky Alp. Nicméně, v pátek 29. března zasáhl Moravu historicky nejsilnější zaznamenaný příval saharského prachu. Viditelnost se zhoršila tak, že nebyl ze Strážovic pořádně vidět ani Kyjov, natož Alpy. Oblak prachu dorazil na Moravu večer a koncentrace prachových částic narůstala tak, že v sobotu vyhlásil ČHMÚ smogovou situaci. Ačkoliv meteorologové předpovídali na víkend jasno a letní počasí, prach ze Sahary zřejmě zafungoval jako kondenzační jádra pro tvorbu vodních kapiček, ze kterých se tvořila oblačnost, takže bylo celý víkend pod mrakem. V takové chvíli rádi sledujeme západ Slunce, protože je na něj příjemný pohled. Bylo to jako dívat se na slunce skrz mlhu, kdy je jas Slunce ztlumený tak, že vás nenutí odvracet zrak. Obloha kolem Slunce byla zakalená a zbarvená do žluta. O Velikonočním pondělí se situace začala zlepšovat a neobvykle prašnou epizodou ukončila studená fronta. Druhého dne bylo zase možné dohlédnout až k 170 km vzdáleným Alpským vrcholkům.

 

Irizující oblak

4. 4. 2024

Je čtvrtek 4. 4., 4 hodiny odpoledne a na mobil volá známé číslo. Zajímavé načasování. Karel právě z auta pozoruje na obloze irizující oblak, to by byl krásný úlovek do našeho meteorologického jara! Neváhám, sahám po foťáku a hledám oblak v blízkosti slunce hrající perleťovými barvami, jaké dokáže vytvořit jedině difrakce světla. Je tam. Po obloze se posouvá formace čočkovitých oblaků, které mají barevné okraje svědčící o tom, že zde kondenzují vodní kapičky podobné velikosti, které společně ohýbají světlo, které spolu různě interferuje a dává vzniknout hlavně zeleným a fialovým odstínům. Ty byly nápadně vidět i očima. Snímek jsme upravili tak, aby byly perleťové barvy ještě výraznější. 

 

Hvězdárna v objetí jara

7. 4. 2024

Přestože je začátek dubna, teplota spíše připomíná léto a kvetoucí rostliny se předbíhají v tom, která dříve vykvete. Přirozeně svůj růst směřují k božskému zdroji světla a tepla – Slunci. Také třešeň na zahradě pana Kotíka, syna otce zakladatele naší hvězdárny, je v plném květu a své větve směřuje ke staré mozaice slunce na fasádě naší hvězdárny. Jako by se ho chtěla dotknout.

 

Západ slunce na východě

15. 4. 2024

Je polovina dubna a auta jsou zasypaná žlutým čímsi – tentokrát ne saharským prachem, nýbrž pylem. Pylový semafor na stránkách ČHMÚ ukazuje nejvyšší stupeň výstrahy, sezona je v plném proudu. Naštěstí k nám večer přichází studená fronta, která slibuje déšť a asi týdenní ochlazení na normální jarní teploty. Poté, co déšť vymyl veškerý pyl z atmosféry nás v podvečer vylákaly ven zvláštní světelné podmínky. Po přechodu studené fronty zůstával vzduch vlhký a nad krajinou kondenzovaly čistě bílé oblaky stratus s mlhavou základnou. Stražovják byl zcela zahalen v mlze. Připadáme si jako někde v horách. Z vyhlídky ve Strážovicích zpod jednoho takového oblaku jsme pozorovali, jak se nad Moravským Toskánskem v řadě za sebou plazí šedé útržkovité oblaky Stratus fractus radiatus, které rychle měnily svůj tvar. Zapadající slunce nebylo vidět, celá obloha zůstávala šedá – to na opačné straně obloze se základna oblaků Stratocumulus stratiformis nápadně zbarvila do oranžova. Vypadalo to, jako kdyby slunce zapadalo na východě.

 

Malé halo

18. 5. 2024

Dopoledne prosvítalo Slunce přes subtilní cirrovitou oblačnost a jeho paprsky vykouzlily na obloze úplnou sluneční svatozář. Odborně se tomuto jevu říká malé halo a jedná se o poměrně běžný halový jev vznikající na ledových krystalcích tvořících oblačnost. Vnější lem tohoto kruhu o poloměru asi 22° má namodralý nádech a vnitřní je zase načervenalý. Tato barevná disperze vzniká různým úhlem lomu světla různých barev. Červená se láme méně než modrá. Pokud chcete zaznamenat tento úkaz fotoaparátem, je potřeba být připraven a pospíšit si, protože podobně jako mnoho jiných meteorologických jevů může mít i pěkné malé halo životnost jen pár minut.

 

Pod kovadlinou

24. 5. 2024

Koncem května převládal tzv. denní chod počasí, tzn. během dne přibývalo oblaků kupovité oblačnosti, aby se večer, když se Slunce začalo klonit k západu, počala tato oblačnost rozpouštět. A když tomu podmínky přály, dokázaly se během dne vytvořit i kupy rostoucí až na pomezí troposféry a stratosféry, aby se v této výšce ozdobila pěknou korunkou – kovadlinou. Pod takovýmito vysokými oblaky potom nebe potemní a zpravidla začnou vypadávat někdy i velmi intenzivní srážky. Naštěstí se zpravidla jedná o ryze lokální záležitost, takže se stačí někde schovat, například do hvězdárny, a počkat až to přejde.

 

Fractus

26. 5. 2024

K večeru, když sluneční paprsky začínají slábnout, počíná se kupovitá oblačnost rozpadat. Okraje oblaků se začínají třepit a vytvářejí vlákna. Takovýmto obláčkům připomínajícím chomáčky vaty se říká fractus. Nyní si již můžete být prakticky jistí, že se kupy rozpustí a že z tohoto pršet nebude. A když se k tomu přidá ještě podvečerní Měsíc koupající se v této oblačnosti, je to úplně jakoby nás příroda zvala k večernímu astronomickému pozorování.

 

Nabublánek nad Ždánickým lesem

30. 5. 2024

Meteorologické jaro se s námi letos rozloučilo přehlídkou parádních kupovitých oblaků vystřelujících do výšky, takže se jejich horní část začala na pomezí stratosféry roztahovat do šířky. Byla to krásná podívaná, která přiměla zastavit auto cestou ze Ždánic do Bučovic a pořídit tento snímek. Celé jaro bylo nadprůměrně teplé, příroda má přibližně tři týdny náskok oproti normálu. V květnu napršelo rovněž nadprůměrně, takže pro zemědělce by to mohla být dobrá zpráva. Jen kdyby nebylo během dubna těch několika mrazivých nocí, které zejména v Čechách poškodily kvetoucí ovocné stromy, vinnou révu a další plodiny, myslíme si, že letošní jaro bylo pro přírodu prakticky ideální počasí.

-----

Několik hezkých obrázků z jarních Bílých Karpat nám zaslal pan Jan Hrdina z Uherského Brodu. Moc děkujeme!

V zatáčce na Hribovně.

Sad ve Vápenicích.

Různé kvetení ve Výškovci.

Rozprava petrklíče s mouchou.


« zpět