Ždánické astronomické jaro 2022 bylo ve znamení Slunce a Měsíce

/ 28.06.2022 /

Fotosféra vs. chromosféra

4. 4. 2022

Od poloviny roku 2020 probíhá na naší hvězdárně pravidelné zakreslování sluneční fotosféry projekční metodou. Ždánická hvězdárna a planetárium Oldřicha Kotíka se stala jednou z pozorovacích stanic sítě ČESLOPOL, kterou provozuje Sluneční patrola AVČR v Ondřejově a výsledky těchto pozorování jsou pravidelně zasílány na Royal Observatory of Belgium v rámci projektu SILSO. Občas se této aktivity účastní také naši kroužkaři, kteří se tak jako pozorovatelé mohou účastnit opravdového vědeckého výzkumu. Zajímavé též je, když obraz fotosféry porovnáme s obrazem chromosféry, sluneční vrstvy vznášející se nad fotosférou. Návštěvníci naší hvězdárny mají možnost prohlédnout si tuto vrstvu speciálním dalekohledem s H-alfa filtrem, ovšem tento obraz chromosféry nám zaslal příznivec naší hvězdárny a vedoucí astronomického kroužku v Dolnom Baru na Slovensku, Miloš Obert. Kromě nápadné skvrny, kterou lze ztotožnit s naší kresbou, jsou zde navíc patrné rovněž tmavé vláknité filamenty, světlé aktivní oblasti a také protuberance tančící na okraji slunečního disku. Chromosféra je jako rozbouřené moře a opravdu stojí za to.

Aktivní oblast AR 2975 se proměnila v AR 2994

17. 4. 2022

Slunce se otáčí kolem své osy asi jedenkrát za měsíc. Když před zhruba dvěma týdny zmizela za okrajem slunečního disku aktivní oblast (AR 2975), nikdo nevěděl, co se s ní bude dít dál. Slunce se mění skoro jako živý tvor a tak se často stává, že aktivní oblasti zanikají, nebo se objevují. V tomto případě se ovšem ukázala trvanlivá a na východním okraji Slunce navíc v nebývalé síle. V oblasti se vyskytovalo mnoho skvrn a také se zde 17. dubna ráno objevovaly energetické erupce, dokonce třídy „X“. Uvolňovaly se odtud výrony plasmatu – tzv. „CME“, které však vzhledem k poloze oblasti na okraji slunečního disku nemířily k Zemi. Ve viditelném světle nebývají erupce prakticky vůbec patrné, ale bývají dobře vidět v dalekohledu s H-alfa filtrem. Trvají velmi krátce, jen v řádu minut a objevily se v místě, kde je na fotografii patrná „bílá krupička“. mezi skvrnami. Při troše fantazie připomínjí tyto skvrnky indukční čáry sekundárního magnetického pole, které se zformovalo po erupci a výronu „CME“. Tento zajímavý obrázek aktivní oblasti v čáře H-alfa nám zaslal Miloš Obert v Dolného Baru na Slovensku, velice mu tímto za jeho přízeň děkujeme.

Velikonoční Měsíc

17. 4. 2022

V Bukovanech, nedaleko naší hvězdárny, stojí mlýn, který z okolních měst a vesnic prakticky není vidět. Když ale najdete to správné místo, můžete na vhodném azimutu vidět nejen mlýn, ale i vycházející Měsíc. Náš spolupracovník Petr Hykš fotografuje východy Měsíce zásadně tak, že fotoaparát umístí na stativ a dlouhý teleobjektiv posadí na otevřená dveře od auta. Když s nástupem opravdové tmy začala klesat teplota, začal litovat, že se nemůže do auta schovat a zabouchnout za zimou dveře. Protože bylo potřeba nasnímat ze stejné pozice mlýn ještě za světla a Měsíc už za tmy, nemohl do auta ani sednout nebo se ho jinak dotknout, jinak by se kompozice změnila. A tak stál vedle auta a připadal si jako slon v porcelánu znalý Newtonových pohybových zákonů, když každá akce vyvolává reakci. Situace litoval o to víc ve chvíli, kdy už se schylovalo k východu Měsíce, ale štěkající srnci v okolí mu dávali jasně najevo, že toto je jejich teritorium a jejich azimut. Po výměně zpráv s kolegou, který na Slovensku při focení Měsíce poslouchal smečku vyjících vlků, bral situaci s humorem. Když světelnou signalizací a hlasitými výkřiky odehnal nájezdy srnců, konečně začal vycházet Měsíc. Cvakot závěrky přesvědčil zvěř k taktickému ústupu. Při zpracovávání snímků z pohodlí domova bylo s údivem zjištěno, že Měsíc na sebe před Velikonoci bere podobu vajíčka. Tak alespoň zapracovala atmosférická refrakce, která obraz Měsíce zdeformovala přesně tak, jak se na Velikonoce sluší a patří.

Skupina slunečních skvrn

11. 5. 2022

Sluneční zářivá vrstva zvaná fotosféra má teplotu asi 6000°C. Občas se v ní ovšem vyskytují místa, kde díky rozložení magnetického pole, na které musí sluneční látka reagovat, teplota klesne o zhruba 1500°C, takže takové místo ztmavne. Vzniká sluneční skvrna, které se mají tendenci sdružovat do skupin charakteritujících severní a jižní magnetický pól. První popsal sluneční skvrnu Johannes Fabricius, který ji spatřil dalekohledem v březnu 1611. Nutno podotknout, že jeho dalekohled, podobně jako Galileův, neumožňoval Slunce promítat na stínítko a tak měl obrovské štěstí, že během pozorování nepřišel o zrak. Ovšem jiní pozorovatelé zřejmě Fabricia dokonce o kousek předešli, Galileo Galilei, Thomas Harriot, nebo Christopher Scheiner. Prostě, začátek 17. století byl k objevu těchto slunečních „pih“ jako stvořený.

Zatmění Měsíce nad Pavlovskými vrchy

16. 5. 2022

V pondělí 16. května jsme mohli z Česka pozorovat částečné zatmění Měsíce.

Začalo krátce před tím, než se nad obzor vyšplhalo slunce. Zemský stín promítaný na Měsíc jsme mohli pozorovat jen krátce, neboť Měsíc v úplňku se na obloze se sluncem střídá, a když jeden na jeviště vstupuje, druhý jej opouští. Nicméně, i tak bylo toto zatmění velice poutavé - možná mnohem poutavější než kdyby se odehrávalo v pravou půlnoc. Za svítání se jas krajiny pomalu vyrovnával jasu Měsíce. Díky tomu šlo poměrně snadno vyfotografovat nejen Měsíc, ale i krajinu kolem. A zatímco se Měsíc snášel k obzoru a vybíral si místo, za které se ukryje, postupně vystřídal několik barev a fází zatmění. Měsíc šel téměř po svých stopách z 26. května loňského roku, kdy také zapadal na azimutu 239°. Kupříkladu obyvatelé Šakvic na Břeclavsku měli v tento den parádní výhled na Pavlovské vrchy.

Něčeho podobného bychom se mohli dočkat 17. září 2025, kdy bude Měsíc vycházet těsně před začátkem úplné fáze měsíčního zatmění.

Měsíc nad kyjovskou krajinou

14. 6. 2022

Máte rádi Měsíc? Říka se, že astronomové Měsíc v oblibě příliš nemají. Když je v úplňku, nemůžou kvůli jeho svitu poctivě pracovat a nemůžou ani spát, protože je budí ze spaní. Pro fotografy je ale úplněk velikou výzvou, protože je krásný a nízko nad obzorem se nám zdá obrovský. V horní části měsíčního disku je patrný hrbol v podobě obrovské stolové hory, způsobený vrstevnatostí naší atmosféry a spodní okraj má zase červený lem vznikající atmosférickou refrakcí. Podobné výhledy na Měsíc nízko nad obzorem se nám díky probíhající rekonstrukci brzy naskytnou i ze západní kopule naší hvězdárny. Jste srdečně zváni.