Ždánická meteorologická zima

/ 06.03.2026 /

Mrznoucí mlha a tající námraza

13. 12. 2025

Začátek meteorologické zimy byl ve znamení teplotní inverze, kdy byly nížiny zalité přízemní mlhou, přes kterou nebylo skoro měsíc vidět Slunce. Zatímco na začátku prosince sahala přízemní mlha do výšky 500 m, v dalším týdnu dosáhla mlha až do výšky jednoho kilometru, čímž pádem bylo možné zahlédnout Slunce už jen na horách. I tak jsme v druhém prosincovém týdnu podnikli výstup na Děvín, nejvyšší vrchol Pavlovských vrchů, v naději, že se třeba na večer udělá okolo vysílače hezky. (foto Petr Hykš)

Stromy byly pokryté námrazou typickou pro mrznoucí mlhy a teplotní inverze. Jak jsme stoupali výš, teplota vzduchu rostla, zubatá námraza na stromech tála a voda z nich stékala a odkapávala podobně, jako když kape voda z jeskynních krápníků. Samotné Slunce se po celý den neukázalo. Zdokumentovali jsme tak pouze zajímavý meteorologický oxymóron – tající námrazu. (foto Petr Hykš)

I cesta může být cíl…

26. 12. 2025

Letošní zima byla po několika letech opět chladnější, tak jak zima má být. Mrzlo a ještě než napadl trvalejší sníh, ozdobila se příroda námrazou jako z pohádky o Mrazíkovi. Bylo to krásné a cesta z Bučovic do Ždánic byla v paprscích ranního Slunce opravdovým zážitkem. (foto Karel Trutnovský)

Mráz umělec

29. 12. 2025

Jedna z nepříjemností provázející každoročně život motoristy je škrabání namrzlých skel před jízdou. Ale zastavte se na chviličku. Člověku je až líto škrabat ráno sklo svého auta. Taková je to krása. Námraza vytváří květy a plochy připomínající ledovce, skoro jako u pobřeží Antarktidy. Je to vlastně takový maličký svět stvořený fázovou přeměnou namrzající vody, při které dochází k pravidelnému uspořádání částic do krystalové mřížky. (foto Karel Trutnovský)

Ranní červánky – raňánky

9. 1. 2026

Člověk cestou do práce sleduje pozorně samozřejmě zejména cestu před sebou. Ale občas se objeví na nebi taková krása, že člověk musí zastavit a zvěčnit ten okamžik alespoň mobilem a uložit si obrázek z palubní kamery. A právě taková chvíle nastala jednou v pátek ráno, když obloha mezi Slavkovem a Bučovicemi na několik minut doslova vzplála. To se totiž do vlnek středně vysokých oblaků altokumulus vpletly paprsky vycházejícího Slunce. (foto Karel Trutnovský)

Krajinka v zimním hávu

9. 1. 2026

Během dne se ranní oblačnost proměnila v souviský oblak typu stratus a napadla poměrně mocná vrstva sněhu. Celá krajina se oděla do bílého zimního hávu. Zima zavládla a dokonce i v okolí Ždánic se mohly děti začít bavit lyžováním, sáňkováním a bobováním. A zatímco v minulých letech vydržel sníh jen krátce a brzy přišla obleva, v tomto roce se zima činila. Každá den bylo chladněji a chladněji a až do 12. ledna odpovídala mínusová teplota vždy datu. Kdyby to tak šlo dál, dvěstěsedmdesátýtřetí den v roce by asi vše absolutně zmrzlo. (foto Karel Trutnovský)

Ždánické Las Vegas

9. 1. 2026

Po setmění se na bílé sněhové pokrývce dobře odráží světlo z vánoční výzdoby nových rodinných domků v blízkosti hvězdárny. Starousedlíci za hvězdárnou si většinou dávají do okna jedno menší světýlko, zato novostavby jsou vyzdobené svítícími girlandami skoro jako v Las Vegas. Snímek ukazuje, jak moc světla způsobuje tato vánoční výzdoba a tak bychom moc poprosili nové obyvatele Ždánic, zda by vánoční světla napřesrok trochu neutlumili při vědomí toho, že jsou u hvězdárny, kde pozorujeme krásy noční oblohy s veřejností a kde provádí svůj vědecký výzkum i Masarykova univerzita. Jsme přesvědčeni, že i decentnější světelná výzdoba využívající více teplých barev může vzbudit vánoční atmosféru a být neobyčejně krásná. (foto Karel Trutnovský)

Ladovská zima, za okny je…

13. 1. 2026

Mrzne až praští a sníh se kupí. Krajina Moravského Toskánska se letos podobá spíše Norsku, nebo výše položeným horským oblastem. Ale to je dobře, protože v zimě si příroda potřebuje odpočnout a mráz a zasněžená země k tomu skýtají ideální podmínky. Jen ta nízká inverzní oblačnost nás letos ne a ne opustit. (foto Karel Trutnovský)

Čočkovitý západ Slunce

17. 1. 2026

Oblaka čočkovitých tvarů s ostře vymezenými, hladkými okraji, která se skoro nehýbou a stojí na místě. To jsou oblaka lenticularis. Pár takových oblaků jsme z hvězdárny pozorovali při západu Slunce. Povšimli jsme si, že delší dobu stojí na místě a brání nám v pohledu na Slunce, které se s námi nakonec ještě stačilo rozloučit. (foto Petr Hykš)

Zima v Bílých Karpatech

18. 1. 2026

Třetí lednovou neděli jsme se vydali za západem Slunce až na Velkou Javořinu. Právě zde totiž kolem 18. ledna nastává západ Slunce za horou Ötscher v rakouských Alpách. Krásné víkendové počasí přilákalo řadu turistů z Česka i ze Slovenska. Parkoviště bylo plné a cesta nahoru k vysílači byla pokrytá sněhem a ledem. Cestou to trochu klouzalo, ale to nám nezabránilo přiblížit se čistě modré obloze. (foto Petr Hykš)

Větve stromů zdobila námraza.

Díky dvěma vrcholům blízko sebe je Velká Javořina nesmírně fotogenické místo. Při pohledu od vysílače jsme sledovali turisty, jak se vydávají směrem k druhému vrcholu, zatímco přímo nad nimi se právě sklánělo Slunce k obzoru. Pozorovat to z dálky teleobjektivem nás bavilo natolik, že jsme málem přišli o samotný západ Slunce. Naoranžovělé Slunce už jiskřilo v ledové námraze, a tak jsme na ledu zrychlili tempo.

Bylo to jen tak tak. Slunce už zapadalo. Horizont však nebyl úplně čistý, zahalovala jej hustá mlha. I tak jsme doufali, že by Slunce mohlo mlhou prosvítat a mohl by být vidět alespoň stín hory Ötscher, když ne hora samotná.

(Pro zvětšení klikněte na obrázek pravým tlačítkem myši, z kontextového menu vyberte položku "Zvětšit obrázek", nebo "Otevřít obrázek na nové kartě" a potom použijte tlačítko s lupou.) 

Zatímco nad námi byla obloha čistá, v okolí Vídně zjevně panovala teplotní inverze. V takových podmínkách je v zimě atmosféra poměrně často zvrstvená podle rozdílů v teplotě tak, že se v nich světlo láme pod různými úhly. Když obraz Slunce těmito vrstvami atmosféry prostupoval, obraz Slunce se deformoval jako vosk v pěkně rozehřáté lávové lampě. Nevěřícně jsme pozorovali obrazy zapadajícího Slunce deformované lomem světla ve zvrstvené zemské atmosféře. Nejdříve se od dolního okraje Slunce oddělovaly červené záblesky, později i zelené záblesky od jeho horního okraje a v jednu chvíli Slunce připomínalo mexickou pyramidu.

Slunce nakonec zapadlo za hustou vrstvou oblaků a nastal krásný barevný soumrak. Západ Slunce za horou Ötscher se nám tedy zachytit nepodařilo, ale třeba to vyjde příští rok?

Cestou zpět jsme ještě zdokumentovali opačnou stranu oblohy, kde se nad horizontem klenul růžový Venušin pás, modrý pás zemského stínu a světlý, do žluta zbarvený horizontový pruh, který je méně známý. (foto Petr Hykš)

Teplotní inverze

23. 2. 2026

Teplotní inverze je meteorologický jev, kdy teplota vzduchu v dolní vrstvě atmosféry s výškou neklesá, ale stoupá. V důsledku toho zůstává chladnější vzduch dole a prakticky se nepromíchává s vyššími vrstvami atmosféry. V pondělí 23. února bylo poměrně chladné ráno. Ždánice připomínaly studenou dolinu a teplota na hřebeni Ždánického lesa, alespoň jak ukázal měřič vnější teploty v autě, byla o pár stupňů vyšší. Spousta lidí si tak ve svých domech přitopila a kouř z jejich lokálních topenišť inverzní vrstvu dobře zviditelnil. Naštěstí se situace ještě během dopoledne změnila a dým se postupně rozplynul. (foto Karel Trutnovský)