Vánoční meteorický roj

/ 22.12.2025 /

Vánočními meteory bývají někdy označovány Geminidy. Jenže maximum tohoto roje nastává již kolem 14. prosince a o Vánocích už prakticky nemáme šanci nějakou tu Geminidu spatřit. Opravdovým vánočním meteorickým rojem jsou méně známé Ursidy, které mají maximum 22. prosince. Ursidy získaly své jméno podle souhvězdí Malého medvěda, ve kterém se nachází radiant tohoto roje. Radiant je místo na obloze, od kterého meteory zdánlivě vyletují a Malý medvěd se latinsky řekne Ursa Minor. Odtud tedy Ursidy, nebo lépe "Ursae minoridy". Za mateřskou kometu tohoto roje se považuje krátkoperiodická kometa 8P/Tuttle s oběžnou dobou kolem Slunce necelých 14 let. Frekvence Ursid nebývá sice příliš vysoká, řádově jen několik málo meteorů za hodinu, ale při každém průchodu kolem Slunce zanechává tato kometa za sebou vlákno materiálu, do kterého když se naše Země trefí, může se množství pozorovaných meteorů značně zvýšit. Výraznou spršku, neboli outburst tohoto roje, pozoroval přesně před osmdesáti lety, na konci roku 1945, z observatoře na Skalnatém plese ve Vysokých Tatrách znamenitý český astronom a uranograf - RNDr. Antonín Bečvář.

Vánoce jsou svátky zázraků, a tak trochu zázračný je i příběh meteorického roje Ursid ze Skalnatého plesa. To, že tato hvězdárna totiž vůbec stojí vůbec není samo sebou a události, které provázely její zrod snad ani nejde nazvat štěstím, ale spíše opravdovým zázrakem. Nechejme promluvit RNDr. Jiřího Grygara, CSc., který ve své knize „Knihy a hvězdy“ popsal tento příběh následovně:

---

… Představte si válečné události v Evropě po roce 1939, kdy se v březnu fakticky rozpadlo Československo na Protektorát Čechy a Morava a na Slovenský štát. V září 1939 začíná světová válka a Slovenský štát se stal Hitlerovým vazalem. Ze Slovenska se do Protektorátu vraceli Češi tam pracující; většinou byli spíše vyhnáni. Na Slovensku se tehdy zrodilo takové heslo: „Češi peši do Prahy“. Byl ale jeden Čech, který nemusel uprchnout – právě zmíněný Antonín Bečvář, který od roku 1937 působil jako klimatolog pro Státní lázně na Štrbském plese, přestože byl vystudovaný astronom, podobně jako Slouka. Nejenom to, Bečvář udělal něco naprosto šíleného, co by někoho jiného v jeho postavení stěží napadlo. Jelikož československá hvězdárna ve Staré Ďale připadla po Vídeňské arbitráži v listopadu 1938 Maďarsku, nezůstala Slovensku žádná státní hvězdárna. Přestože válka nabývala na síle a slovenská armáda podporovala německý útok na Polsko i posléze na Sovětský svaz, Bečvář se vydal v roce 1940 do Bratislavy k audienci u ministra školství. Když se ho ministr ptal, co má na srdci, řekl: „Pane ministře, chci vám sdělit, že jsou jenom dvě nekulturní země v Evropě: Albánie a Slovensko.“ To zajisté nevypadalo jako nejlepší úvod k vyslyšení Bečvářovy žádosti. Ministr se pochopitelně namíchl a říká: „No dovolte, co to tady povídáte?“ „Ne, já to mohu dokázat. To jsou jediné dvě země v Evropě, které nemají státní hvězdárnu,“ dodal Bečvář. Měl ovšem pravdu, takže ministr kupodivu zjihl a optal se: „A co bych pro to mohl udělat?“ A Bečvář: „No, na Skalnatém plese je teď lanovka, takže se nahoru dá dopravovat stavební materiál. Jak jsem se díval do svých klimatických záznamů, jsou tam velmi příznivé podmínky pro astronomická pozorování, takže si myslím, že by se tam hvězdárna dala postavit, na návrší vedle Skalnatého plesa a stanice lanovky.“ Ministr souhlasil a jmenoval Bečváře dokonce zmocněncem pro výstavbu státní hvězdárny na Slovensku. Což se stalo a ta hvězdárna byla hotová v roce 1943! Představte si ty vnější okolnosti: Všude kolem se tvrdě bojovalo, všichni se věnovali válečnému úsilí, vrcholila bitva o Stalingrad – a Slováci pod vedením českého astronoma stavěli ve Vysokých Tatrách státní hvězdárnu! Postavili ji v těch horách festovně; dodnes stojí a funguje. To že dodneška stojí, ovšem není taky jen tak. V roce 1944 se už blížila fronta, přes Duklu se dostal i československý armádní sbor, a hlavně Rudá armáda rychle postupovala z východu k Tatrám. Před ní Němci ustupovali, a najednou lanovkou z Tatranské Lomnice přijela jednotka německých ženistů s velícím důstojníkem, přišli na hvězdárnu s bedničkami dynamitu a s rozkazem vyhodit budovu do povětří. A teď si zkuste představit, co udělal Bečvář. Zavřel se s tím komandantem do své pracovny. Výhodou bylo, že uměl dobře německy. Byli tam spolu pět hodin; nikdo neví, co se tam dělo. Ale po pěti hodinách ten komandant nařídil své jednotce, aby vzali bedničky s dynamitem, odešli zpátky na lanovku a odjeli zpět do Tatranské Lomnice. Hvězdárna přežila konec války netknutá. Hned po přechodu fronty se na hvězdárně rozeběhly pozorovací práce, které jí i tamějším astronomům přinesly světovou proslulost. Dr. Bečvář tam pozoroval na Vánoce 1945 nový meteorický roj (Ursidy) a v letech 1946 – 1959 objevili astronomové na Skalnatém plese a pobočce na Lomnickém štíru celkem 18 komet. V roce 1950 byl však doktor Bečvář z hvězdárny z tzv. kádrových důvodů komunisty vyhozen. Tehdy se vrátil zpátky do Čech, aby zde v soukromí vlastní hvězdárny v Brandýse nad Labem pokračoval na svém nejznámějším životním díle – čtyřech hvězdných atlasech pokrývajících na velkých mapách celou oblohu. Bečvářovy atlasy posunuly grafický vzhled astronomických atlasů na daleko vyšší úroveň, než bylo do té doby zvykem. Atlasy si oblíbili jak astronomové-amatéři, tak i profesionálové na všech hvězdárnách světa až do doby současného digitálního mapování oblohy. Právem je po dr. Bečnářovi pojmenována planetka č. 4567 a Mezinárodní astronomická unie po něm pojmenovala kráter o průměru 67 km poblíž rovníku na odvrácené straně Měsíce …

---

Observatoř na Skalnatém plese patří dnes ke skvěle vybaveným předním vědeckým institucím. V současnosti je ve velké kopuli hvězdárny umístěný špičkový dalekohled Cassegrain-Nasmyth o průměru zrcadla 1,3 metru, od světově renomovaného výrobce „Astelco“. Jeho pořizovací cena včetně moderních detektorů a dalších podpůrných systémů byla téměř 3 000 000 Euro. Pracuje zde od roku 2014 a nahradil slavný historický 60 cm „staroďalský“ dalekohled, který zde sloužil po mnoho desítek let, už od dob Antonína Bečváře. (zdroj: ASTELCO Systems – Projects)

Antonín Bečvář zaznamenal v prosinci 1945 outburst Ursid s frekvencí 169 meteorů za hodinu! Byl to tehdy nádherný vánoční „ohňostroj“ jakoby na oslavu konce druhé světové války, nehlučný a majestátní, proti kterému jakýkoliv jiný, lidmi vytvořený, bledne. Tento výjimečný úkaz totiž vytvořila sama příroda a vesmír…

A zajímavosti kolem Ursid nekončí. Zvláštní je, že outbursty tohoto roje nastávají spíše v době, když je mateřská kometa 8P/Tuttle daleko v odsluní a některé meteoroidy tohoto roje jsou zřejmě také v dráhové rezonanci 7/6 s Jupiterem. Ursidy ještě určitě neřekly své poslední slovo a my ve Ždánicích jsme šťastní, že prostřednictvím citlivých televizních kamer umístěných na střeše naší hvězdárny, které provozuje SMPH při ČAS, můžeme rovněž svým maličkým dílem přispět k odhalování tajemství tohoto pozoruhodného meteorického roje.

Dráhy meteoroidů Ursid ve Sluneční soustavě. Modrou tečkou je vyznačeno místo, kde se naše Země potkává každoročně s proudem částic z mateřské komety. (zdroj: Ing. Jakub Koukal, Hvězdárna Valašské Meziříčí)

Dvě Ursidy zachycené v roce 2024 ve Valašském Meziříčí televizními kamerami meteorické sítě CEMeNt, jejíž součástí je rovněž hvězdárna ve Ždánicích. (zdroj: Ing. Jakub Koukal, Hvězdárna Valašské Meziříčí)

Mimochodem, ty Bečvářovy Ursidy si můžete užít i letos! Maximum tohoto vánočního roje nastává 22. prosince, ale sem tam nějakou tu létavici můžete spatřit přibližně od 17. až do 26. prosince. Ursidy doporučujeme pozorovat určitě někde za městem, kde neruší pouliční lampy a vánoční světelná výzdoba. Pokud budete mít štěstí, můžete v době maxima spatřit meteor každých 5 až 10 minut. A když si budete něco hezkého opravdu moc přát, určitě se vám to splní!