Tisíc kreseb sluneční fotosféry

/ 08.04.2025 /

Slunce je naše nejbližší hvězda. Jsme na něm naprosto zásadně závislí a i když se běžnému laikovi může zdát, že Slunce je jedna z mála naprosto neměnných jistot našeho bytí, není to vůbec pravda. Když se na Slunce podíváme podrobněji, zjistíme, že se na něm odehrávají různé jevy a Slunce je velice dynamický systém. A nejedná se jen o krátkodobé erupce doprovázené výrony koronální látky, protuberance s životností řádově hodin až dnů, nebo velké sluneční skvrny, které se mohou v zářivé sluneční fotosféře udržet i několik týdnů. Na Slunci probíhají i procesy v mnohem delších časových škálách, z nichž nejznámější je změna sluneční aktivity s periodou asi jedenáct let a s tím související změny celkového magnetického pole Slunce.

První dochovaný záznam o slunečních skvrnách pochází již z antiky z roku 350 před naším letopočtem. První pozorování skvrn pomocí dalekohledu proběhlo v letech 1610 a 1611 a provedli je Thomas Harriot, Johannes Fabricius a Galileo Galilei, který ze změn poloh skvrn na slunečním disku odvodil rotaci Slunce. Zásadní průlom ve způsobu pozorování Slunce přinesl typ dalekohledu, který v roce 1611 sestavil v Praze Johannes Kepler a který umožňuje Slunce pozorovat relativně bezpečnou projekční metodou. Takto pozoroval Slunce v 17. století například Christoph Scheiner a přibližně v polovině 19. století objevil německý astronom Samuel Heinrich Schwabe sluneční jedenáctiletý cyklus. Na našem území pozoroval sluneční skvrny projekční metodou například Johan Gregor Mendel, který začal spojovat sluneční aktivitu s polárními zářemi, nebo baron Artur Kraus, který se pozorováním slunečních skvrn věnoval systematicky dlouhodobě. Světovým rekordmanem mezi amatérskými pozorovateli sluneční fotosféry je však pan Ladislav Schmied z Kunžaku, který za 66 let pořídil asi 12 500 kreseb!

Zákresy sluneční fotosféry jsou tedy nejstarším a stále aktivně probíhajícím fyzikálním experimentem ve vědě vůbec. Jedná se o technicky relativně nenáročnou metodu pozorování Slunce, která má však vzhledem ke značné délce pozorovacích řad prováděných stále stejnou metodou zásadní význam ve výzkumu dlouhodobého vývoje sluneční aktivity. Obecně platí pravidlo – jedna kresba, žádná kresba, ale význam těchto pozorování stoupá, pokud jsou tato pozorování prováděna systematicky po dobu alespoň několika let.

Spolek Hvězdárna Oldřicha Kotíka získal darem od Ing. Jaroslava Medka pro ždánickou hvězdárnu kvalitní refraktor 100/1200, který byl upraven pro provádění ručních zákresů Slunce na standardní formulář s průměrem obrazu Slunce 250 mm. Na hvězdárně ve Ždánicích se tedy od 1. června 2020 pořizují kresby slunečních skvrn a fakulových polí a provádí se jejich předzpracování (určení Wolfova relativního čísla včetně centrální oblasti a severní a jižní polokoule a výpočtu heliografických souřadnic jednotlivých skupin skvrn). Výsledky se potom skenují a odesílají v požadovaných protokolech. Hvězdárna ve Ždánicích je zapojena do dvou mezinárodních projektů sledování sluneční fotosféry. Prvním je celosvětový projekt SILSO (viz http://sidc.be/silso/), jehož garantem je Royal Observatory of Belgium se sídlem v Bruselu (viz https://www.astro.oma.be/en/). Ždánická hvězdárna a planetárium Oldřicha Kotíka je také jednou z pozorovacích stanic mezinárodní sítě Česlopol (Česko – Slovensko – Polsko), kterou provozuje Sluneční patrola ASÚ AVČR v Ondřejově (viz https://www.asu.cas.cz/~sunwatch/cs/). Ruční kresby, zhotovované mimo jiné i na naší hvězdárně, přispívají k sestavování denních a týdenních předpovědí sluneční aktivity. Sluneční sekce ČAS ve spolupráci s hvězdárnou Františka Pešty v Sezimově Ústí vydává potom každý měsíc přehledy pozorování sítě Česlopol a jednou ročně též podrobný Bulletin, ve kterém jsou jmenovitě uvedeni i všichni pozorovatelé za dané období. Vzhledem k tomu, že rovněž někteří naši pokročilejší kroužkaři a přátelé hvězdárny dokáží pěkně zachytit tužkou situaci na Slunci, naskýtá se zde jedinečná možnost, aby spatřili své jméno ve vědeckém článku. Pozorování Slunce je tak velkou motivací k tomu, aby se naši mladí příznivci astronomie naučili systematické a pečlivé práci. Doposud se na naší ždánické hvězdárně zapojili do pozorování sluneční fotosféry Kryštof Beker, Petr Hykš, Zuzanka Janečková, Lukáš Jelínek, Adélka Konečná, Martin Kořínek, Šárka Kostrounová, Vojta Kotyk, Kuba a Michal Krmíčkovi, Juráš a Lukáš Kutlákovi, Viktor Němec, Julka Obertová, Natálka Rudická, Lukáš Švábík a Karel Trutnovský.

Slunce je hvězda skrývající doposud spoustu tajemství a je doslova v životním zájmu celého lidstva pochopit jeho chování a vlivy na Zemi. A my, na hvězdárně ve Ždánicích, jsme velice rádi, že můžeme svou maličkou částí k tomuto také přispět.

Provádění zákresu sluneční fotosféry. Kresbu pořizuje Martin Kořínek. Zkušený pozorovatel dokáže na Slunci zachytit skutečně nečekaně mnoho podrobností.

Zakreslování sluneční fotosféry je snad posledním typem vědeckého pozorování, při kterém se uplatňuje ruční kresba. Tento jubilejní zákres Sluneční fotosféry s pořadovým číslem 1000 provedl na naší hvězdárně Kuba Krmíček.

A takto vypadá štos s tisíci kresbami ždánického Sluníčka...