Planetární nalezenci

/ 11.03.2025 /

Poslední únorový čtvrtek 2025 proběhla neobyčejně zajímavá astronomicko-historická přednáška Mgr. Jana Píšaly o dvou planetárních nalezencích. Většina planet ve Sluneční soustavě jsou totiž známé odjakživa, ale Uran a Neptun nejsou vidět očima a byly nalezeny až dalekohledem. Přednáška nás nejprve přesunula v čase do roku 1612 do italské Pisy ke Galileimu Galileovi. 28. prosince ráno zaznamenal východ Venuše, ale pak svůj dalekohled otočil na středobod svého zájmu, planetu Jupiter. Nakreslil jej i s měsíčky a navíc přikreslil jednu hvězdičku, ke které polohu měsíčků vztáhnul. Netušil však, že se jedná o Neptun! Dokonce si ve svém deníku učinil poznámku, že se během určitého období tato hvězdička i nepatrně posunula, ale potom již jí pozornost nevěnoval. Dále se přesuňme v myšlenkách do Londýna roku 1690, k věhlasnému astronomovi Johnu Flamsteedovi. Ten sestavil ve své době nejlepší hvězdný atlas a na mapovém listu zobrazující souhvězdí Býka zobrazil jako hvězdu č. 34 planetu Uran. Ani on si však neuvědomil, že se jedná o planetu. A takovýchto náhodných pozorování těchto planet bychom v historii našli více.

Vraťme se však z dalekých zemí do našeho kraje. Na okraji Ždánického lesa, v obci Heršpice žili na počátku 17. století tři bratři Jelínkové, kteří odešli do Saska. Jeden z nich, sládek Jan Jelínek, se usadil v Pirně u Drážďan a své jméno si poněmčil na Hans Hirschel. Jeho druhorozený syn se jmenoval Abrahám a pracoval jako zahradník královských zahrad a jeho vnuk Izák Hirschel se stal hudebníkem a přes Berlín a Postupim se odstěhoval do Hannoveru. Ten tehdy přináležel anglické koruně. Oženil se s Annou Ilse Moritz a jejich třetí syn dostává jméno Friedrich Wilhelm Hirschel. Posvém otci je vynikající hudebník a spolu s otcem Izákem a bratrem Jakobem se stávají členy vojenské hudby hanoverského pluku. Odtud však zběhne a koncem roku 1757 se dostává již na trvalo do Anglie. Od roku 1760 je kapelníkem Durnhamské domobrany, prvním houslistou a sólistou v Newcastlu, prvním varhaníkem v kostele v Halifaxu a ředitelem koncertů v Bathu. Pořádá vlastní koncerty pro hoboj a housle a skládá sonátu pro cembalo. V létě 1772 za ním přijíždí jeho sestra Caroline a první pozorování planet a hvězd provádí v květnu 1773. Astronomii měl v té době jen jako koníčka a staví si vlastní dalekohled. Z počátku se mu brousit objektivy ze zrcadloviny příliš nedaří, ale je velice zarputilý a na dvoustý pokus se mu kovové zrcadlo vybrousit povede! V roce 1774 si začíná psát astronomický deník, pozoruje Saturn a Velkou mlhovinu v Orionu M42. Dalekohledem Newton s kovovým zrcadlem 160/2100 začíná studovat dvojhvězdy. Pečlivě zaznamenává nové hvězdokupy, mlhoviny i galaxie a dne 13. 3. 1781 objevuje planetu Uran. Tehdy ji však klasifikuje jako kometu. Nicméně záhy se ukazuje, že jde o planetu a Hirschel, který si však mezi tím své jméno poangličtil na William Frederick Herschel ji pojmenovává po tehdejším anglickém panovníkovi – Hvězda krále Jiřího. Bude pak trvat ještě asi 70 let, než se definitivně ujme název planety Uran. Nepostradatelnou pomocnicí Williama Herschela při astronomických pozorováních byla jeho sestra Caroline, která sama objevila 8 komet a hvězdokupu NGC 7789 v souhvězdí Kassiopeia, dnes známou jako Carolijina růže. Největší Herschelův dalekohled měl průměr kovového zrcadla 1,2 metru, ohnisko 12 metrů a tento gigant vybudovaný v letech 1786 – 1789 sloužil 50 let a po celou dobu se jednalo o největší dalekohled na světě. William Herschel je také objevitelem infračerveného záření. Astronomii se rovněž věnoval jeho syn John Frederic Herschel, který se navíc stal průkopníkem v oblasti chemie a  fotografie a právě od něj pochází pojmy jako pozitiv, negativ, vývojka...

Objev další planety Neptun již nebyl úplně náhodný. Pozorování poloh Uranu totiž přineslo poznatek, že zhruba do konce 18. století se na své oběžné dráze předbíhal, zatímco v 19. století se začal opožďovat. To vedlo k myšlence, že je Uran ovlivňován nějakým dalším tělesem – neznámou planetou. Tehdy stály proti sobě v podstatě dva týmy, skoro jako v nějakém sportovním utkání – anglický a francouzský. Nezávisle na sobě provedli složité výpočty mladý Angličan John Adams a francouzský matematik Urbain Le Verrier. Přestože měl Adams své výpočty hotové dříve, nenašel bohužel u britských astronomů dostatečnou podporu pro pozorování. Nicméně Angličané měli dokonce Neptuna jako první v zorném poli, jenže jej bohužel považovali za hvězdu... Ani Le Verrier neměl ve Francii moc velkou pozorovací podporu a tak požádal o pomoc německého astronoma Johanna Gottfrieda Galleho, který novou planetu skutečně během jediné noci nalezl! Psalo se 23. září 1846 a byl to excelentní počin v dějinách astronomie. Astronomové však také měli veliké štěstí spočívající v tom, že nedlouho po objevu Uranu se na počátku 19. století nacházely obě planety v tomtéž směru od Slunce a tak se gravitačně skutečně měřitelně ovlivnily.

Uran i Neptun jsou obě nanejvýš zajímavé planety, kterým říkáme „ledoví obři“. Jan Píšala nám také popsal jejich fyzikální podstatu, ukázal nám jejich podobenky z malých, velkých i kosmických dalekohledů. Avšak nejlepší obrazy obou planet pochází již ze druhé poloviny 80. let minulého století, když kolem nich prolétla jako doposud jediná kosmická mise, sonda Voyager 2. Zajímavé také je, že Neptun není ani zdaleka tak modrou planetou, jak bývalo v minulosti prezentováno, ale díky mlze překrývající jeho pásovou strukturu se jeví, stejně jako Uran, ve skutečnosti mnohem bělavější. Uran i Neptun jsou úžasné světy se spoustou měsíců, čtyřikrát větší než naše planeta Země, větrné a bouřlivé s výrazně vyosenými magnetickými poli. Dokonce si v minulosti, asi 800 milionů let po vzniku Sluneční soustavy, díky migraci a dráhové rezonanci Jupitera a Saturna, prohodily své orbity ve Sluneční soustavě a celkově se vzdálily od Slunce. Vše, s čím jsme se na přednášce seznámili, by však bylo na mnohem delší povídání a nad rámec tohoto článku a tak nezbývá než poděkovat Mgr. Janu Píšalovi za velice poutavý výklad a pro další informace Vás zveme k návštěvě naší hvězdárny.

Příprava přednášky.

Když se sál zaplnil… Přestože přesně v tomtéž čase probíhala v kulturním domě ve Ždánicích populární show "7 pádů Honzy Dědka", byla účast na přednášce velmi solidní. Ždaňaři a lidé z okolí jsou prostě národ zvídavý.

Slavný Herschelův obří dalekohled, který byl po půl století největším teleskopem světa. Pozorování s ním bylo určitě velice nesnadné, nicméně ukázal obrazy vesmíru, které nikdo před Herschelem neviděl. William Herschel se nebál používat zvětšení klidně i 800x, nebo 1200x a dalekohled byl tak obrovský, že v době jeho rozebrání uspořádal dokonce syn Williama, John Herschel v jeho tubusu stylovou slavnost!

Sněžná čára není jen výsadou vysokých hor, ale na počátku existence Sluneční soustavy hrála důležitou roli při formování planet.

Bylo nám velkou ctí přivítat Mgr. Jana Píšalu na hvězdárně ve Ždánicích a děkujeme mu moc za velice pěknou přednášku.