Ocenění pro Martina Kořínka

/ 18.10.2026 /

Martin Kořínek má hluboký zájem o královnu věd astronomii již dlouho. Astronomické kroužky začal na naší hvězdárně navštěvovat v roce 2022. Ovšem to mu zdaleka nestačilo a tak svůj talent rozvíjel i doma, založil si svůj astronomický kanál na YouTube „FSL148“ (viz https://www.youtube.com/@FSL148MK), pořídil si své vlastní kvalitní astronomické vybavení a postupně se stal členem, který schůzky našich astrokroužků nejen navštěvoval, ale rád se na nich podělil i o své pokroky a zkušenosti. Jeho zajímavé astrofotografie se staly v posledních letech součástí některých článků na internetových stránkách naší hvězdárny a obohatily také publikaci vydanou v loňském roce k 60. výročí hvězdárny. I níže v tomto článku si můžete prohlédnout některé z jeho pěkných letošních astrofotografií, které doposud nebyly na internetových stránkách naší hvězdárny publikovány. V letošním roce se také stal na naší hvězdárně jedním z prvních dvou demonstrátorů, průvodcem po krásách hvězdného nebe veřejnosti. Vzhledem k tomu, že byl v letos také přijat ke studiu teoretické fyziky a astrofyziky na Masarykově univerzitě v Brně a v současné době již provádí přesná měření jasností proměnných hvězd prostřednictvím dálkově řízeného robotického univerzitního dalekohledu ASA AZ800 na hvězdárně ve Ždánicích, přejeme mu i v tomto směru hodně a hodně zdaru.

Ždánická hvězdárna se snaží Martina Kořínka všemožně podporovat a jednou z těchto věcí je dlouhodobé zapůjčení projekčního dalekohledu pro zakreslování sluneční fotosféry. V mezinárodní síti ČESLOPOL tak vznikla nová pozorovací stanice „SL 169 Kořinek M. – Lovčice“ a Martin začal provádět systematická pozorování aktivity Slunce nejen z naší ždánické hvězdárny, ale i ze svého domova. Když pozorovatel překročí hranici určitého počtu zákresů, stane se v daném roce laureátem ocenění, které je pojmenováno po nejlepším českém pozorovateli Slunce Ladislavu Schmiedovi. Cenu uděluje Sluneční sekce České astronomické společnosti a Hvězdárna Františka Pešty Sezimovo Ústí a o jejím udělení rozhoduje pětičlenná komise. Za překročení počtu 100 vizuálních pozorování registrovaných v systému ČESLOPOL získal Martin Kořínek certifikát a dřevěnou plaketu Ceny Ladislava Schmieda. Z celého srdce mu gratulujeme k tomuto ocenění.

Předání Ceny Ladislava Schmieda proběhlo na hvězdárně ve Ždánicích dne 16. října 2026.

Certifikát a plaketa.

Jedna z kreseb sluneční fotosféry provedená Martinem Kořínkem na ždánické hvězdárně.

Výřez z protokolu Přehledu statistických výsledků ČESLOPOL ze září 2026. Z tabulky je patrné, že Martin Kořínek se věnuje zakreslování sluneční fotosféry již 6 let a jen v letošním roce pořídil na hvězdárně ve Ždánicích a současně i doma na svém pozorovacím stanovišti celkem 189 kreseb.

---

Jako doklad všestrannosti a nadšení Martina Kořínka uvádíme níže několik jeho krásných, zajímavých a doposud na našich webových stránkách nepublikovaných astrofotografií.

(Pro zvětšení níže uvedených astrofotografií klikněte na obrázek pravým tlačítkem myši, z kontextového menu vyberte položku "Zvětšit obrázek", nebo "Otevřít obrázek na nové kartě" a pak použijte tlačítko s lupou.)

Přelet Mezinárodní vesmírné sranice (ISS) nad slunečním diskem. ISS se nachází těsně nad středem slunečního disku a patrné jsou i její solární panely. Fotografováno 29. 5. 2026 dalekohledem Seestar S50.

Chromosféra Slunce zachycená pomocí dalekohledu Lunt LS100MT B1200 (100/714mm) vybaveným úzkopásmovým filtrem H-alfa na hvězdárně ve Ždánicích dne 28. 5. 2026

Popelavý svit Měsíce. Jarní období je ideální pro lov úzkého měsíčního srpku, fotografováno 20. 3. 2026 dalekohledem Seestar S50.

Severní část dorůstajícího Měsíce zvěčnil Martin Kořínek dne 23. 4. 2026 svým dalekohledem Dobson o průměru 30 cm.

Mare Nectaris s vícenásobným valem a výrazná trojice kráterů Catharina, Cyrillus a Theophilus vyfotografované tentýž den 23. 4. 2026 dalekohledem Dobson o průměru 30 cm.

Král planet Jupiter s nápadnou pásovou strukturou, Velkou rudou skvrnou a tmavým stínem měsíce Ganymedes v atmosféře a rovněž měsíce Europa (vlevo nahoře) a Ganymedes (vpravo dole) dne 1. 5. 2026 dalekohledem Dobson o průměru 30 cm.

Konjunkci Jupiteru a Venuše večer nad západním obzorem zaznamenal Martin Kořínek svým mobilem 6. 6. 2026.

Vycházející Mléčná dráha z Lovčic zachycená dalekohledem Seestar S30 dne 6. 6. 2026, expozice 1h 4min.

V Mléčné dráze se nachází souhvězdí Cephea, které koncem jara a začátkem léta vystupuje večer až téměř do nadhlavníku. A v něm, v záplavě hvězd, je také temná mlhovina zvaná „Sloní chobot“ před jasnějším komplexem mlhovin IC1396. Tento objekt je velmi slabý a vyžaduje dlouhé expozice. Martin Kořínek využil ke snímání svůj dalekohled Seestar S30 a během několika nocí exponoval úctyhodný čas 14h 8min 20s. Mlhovina „Sloní chobot se nachází v pravé části obrazu.

Druhý dalekohled Martina Kořínka Seestar S50 nezahálel a v téže době co pracoval Seestar S30 zachytil rovněž mlhovinu Sloní choobot, ale s menším zorným polem a většími podrobnostmi. Celková doba expozice byla v tomto případě 16h 58min.

Mlhovina Pelikán je oblak červeně zářícího mezihvězdného vodíku nedaleko nejjasnější hvězdy v souhvězdí Labutě – Deneb. Tento obraz byl pořízen 27. 5. 2026 dalekohledem Seestar S30 expozicí 3h 15min 30s.

Okolí hvězdy Sadr ve střední části souhvězdí Labutě v Mléčné dráze vyfotografoval Martin Kořínek svým dalekohledem Seestar S30 dne 14. 6. 2026. V pravé horní části obrázku se nachází mlhovina Srpek. Expozice 2h 57min 20s.

Detail mlhoviny Srpek vyfotografovaný 28. 5. 2026 dalekohledem Seestar S50.

V Mléčné dráze můžeme pod nebeskou Labutí najít souhvězdí Lištičky a v něm pěkný asterismus „Ramínko na šaty“. Snímek byl proveden 20. 6. 2026 dalekohledem Seestar S30, doba expozice 1h 3min.

Když budeme Mléčnou dráhou pokračovat dále na jih, neujde pozornosti astrofotografa dvojice mlhovin v souhvězdí Střelce – M8 (Laguna) a M20 (Trifid). Jedná se doslova o hvězdné porodnice, v jasné mlhovině Laguna si dokonce lze všimnout hvězdokupy složené z právě narozených hvězd. Mlhovina Trifid (vpravo) je zase zajímavá modrou částí, která na rozdíl od červeně zářícího vodíku svítí rozptýleným světlem na maličkých částečkách. Datum pořízení fotografie: 15. 6. 2026, dalekohled: Seestar S30, doba expozice: 2h 10 min.

Specialitou Martina Kořínka v poslední době je zkoumání, jak slabé objekty lze vyfotografovat malými robotickými dalekohledy Seestar a tak pořídil fotografie galaxií s extrémně dlouhými expozicemi. Začátkem dubna namířil svůj dalekohled Seestar S50 (o průměru objektivu 5 cm) na galaxii M106 v souhvězdí Honících psů a expozici natáhl na 29h 58min 20s.

Svůj druhý dalekohled Seestar S30 (o průměru objektivu pouhé 3 cm!) nechal exponovat během března a dubna 2026 galaxii M81 ve Velké medvědici po dobu neuvěřitelných 60 hodin!!! Výsledkem této extrémně dlouhé expozice je obraz, na kterém se kromě jasné spirální galaxie M81 a Doutníkové galaxie M82 (vpravo dole v rohu) zachytilo také několik dalších galaxií a dokonce i velmi subtilní temné mlhoviny rozprostřené přes celý obraz, což je chladná rozptýlená látka v naší Galaxii nepatrně nasvětlená okolními hvězdami. Zajímavý je též malý mlhavý obláček těsně nad galaxií M81 v blízkosti jedné z čar, kterou po sobě zanechaly satelity Starlink. Jedná se o slabé seskupení modrých hvězd, nepravidelnou trpasličí galaxií PGC 28757 ležící v jiné vzdálenosti než M81. Celková hvězdná velikost PGC 28757 je 14,4 magnitudy. Je až neuvěřitelné, jaké slaboučké detaily dokáže díky moderní digitální technice zachytit přístroj s tak malým objektivem.