Obloha jako náhodný generátor oblaků - Noc vědců

/ 29.09.2025 /

Zatímco hvězdná obloha je řízena pevnými zákony nebeské mechaniky a dá se předpovídat na tisíce let dopředu, denní obloha s oblaky je řízena zákony, které se spíš dotýkají náhody a funguje tak spíše jako jen těžko předvídatelný náhodný generátor. Noc vědců tak byla letos věnovaná meteorologii – fyzice atmosféry.

Na úvod bylo ukázáno, že i v České republice má meteorologie dlouhou tradici. A že i naše hvězdárna, ač se jedná o pozorovatelnu spíše astronomickou, se meteorologii také věnuje. Přednáška by se též mohla nazývat Hvězdárenský atlas oblaků, protože návštěvníkům ukázala všechny možné typy oblaků a atmosférických optických jevů, které jsme v posledních více než 10 letech z okolí hvězdárny vyfotografovali. Bylo mezi nimi všech 10 základní typů oblaků, které nesou latinské názvy.

Kolo štěstí nám nejprve náhodně vylosovalo oblaka Stratus, která známe v podobě přízemní mlhy. Přestože někdy vypadá podobně jako pára nad hrncem, tvoří jej maličké vodní kapičky vznášející se ve vzduchu. Stratus alias mlha také dokáže vyprodukovat svou vlastní duhu, a když při inverzích mlha zalije údolí, připomíná nám třetihorní moře na Moravě. A třeba z nejvyššího kopce Pálavy pak můžeme při inverzích vyhlížet jevy jako je atmosférická refrakce a fata morgana. Ždaňaři mohou být hrdí na to, že jedna fotografie oblaku Stratus fractus silvagenitus pořízená ze Ždánic od Petra Hykše je od roku 2017 součástí internetového atlasu oblaků od Světové meteorologické organizace.

Oblak Nimbostratus byl uveden jako „oblíbený“ oblak pana Komárka z filmu Na samotě u lesa. Tento vrstevnatý oblak, ze kterého prší i několik dní vkuse, je znám také tím, že přináší povodně, jako ty v září roku 2024. Pomocí měrné jednotky vv, tedy výšky volavky, se návštěvníci pokusili z fotek odhadnout, o kolik tehdy vzrostla hladina na dolním toku řeky Moravy. A zaplavený lužní les nám ukázal, že i na povodních může být něco pozitivního.

Následovala oblaka Cirrostratus, Cirrus a Cirrocumulus složená s ledových krystalků. Tato oblaka ve spolupráci s lomem a odrazem světla na ledových krystalcích dovedou na nebi vykouzlit nádherné halové jevy. V jednom případě nám planetárium posloužilo i jako učební pomůcka pro fulldomové promítání halových jevů. Opravdovou perličkou byl oblak Cirrus homogenitus vznikající z kondenzačních stop letadel, které se stávají oblakem až po uplynutí 10 minut, jak říká definice v oficiálním atlase oblaků Světové meteorologické organizace.

Altocumulus je oblak mnoha tváří a jako oblak středního patra může být zároveň tvořený vodními kapičkami i ledovými krystalky. To skvěle ilustroval oblak Altocumulus stratiformis cavum, ve kterém dochází ke skupenské přeměně, a který jsme na hvězdárně zaznamenali už několikrát. Ve středním patře troposféry pluje také Altostratus, který se na jedné fotografii valil na Brno jako tsunami. Na příkladu teplé fronty jsme si ukázali, že právě Altostratus nebo Cirrostratus může být předznakem blížící se změny počasí.   

Stratocumulus je jako vrstevnatý oblak nízkého patra oblíbený především mezi krajinářskými fotografy, protože zajišťuje skvělé světelné podmínky.

Oblaka Cumulus byla představena jako oblaka pěkného letního počasí, či jako oblaka z úvodní znělky ze seriálu Simpsonovi. I tato oblaka mají několik tvarů a skvěle ilustrují, jak v naší atmosféře dochází k ohřevu atmosféry od vyhřátého zemského povrchu. Silné teplé vzestupné proudy pak dávají vzniknout až oblaku Cumulus congestus, který značí, že se budou brzy tvořit bouřky.  

Vrcholem večera byl Cumulonimbus, bouřkový oblak, kterému bylo věnováno nejvíce času. Bouřkové oblaky živí a pohání teplé vzestupné proudy. Jsou to největší a nejtěžší oblaka na Zemi a je s podivem, že se v atmosféře udrží a nespadnou. Nejnebezpečnější jsou supercely a organizované bouře, které, podobně jako organizovaný zločin, mají promyšlenou strukturu a delší dobu trvání. V planetáriu jsme si i jednu bouřku s hromy a blesky nasimulovali a návštěvníci si mohli i na prstech ruky, avšak za úplné tmy, spočítat, jak daleko blesky udeřily.

V rámci Noci vědců bylo po přednášce naplánováno pozorování večerní hvězdné oblohy našimi dalekohledy, ale vzhledem k nepřízni počasí se bohužel nemohlo uskutečnit. A tak si návštěvníci mohli na základě této velice pěkné přednášky alespoň zkusit určit typ oblačnosti.

Součástí „Noci vědců“ ve Ždánicích byl také velký výstavní panel „Vesmír pro lidstvo aneb z České republiky až ke hvězdám“ informující návštěvníky o podílu českých vědců a institucí na mezinárodních vesmírných projektech. Tuto výstavu zapůjčila na ždánickou hvězdárnu Česká astronomická společnost.

Radost i údiv vyvolaly skryté obrazy na panelech optických klamů.

Díky vstřícnosti Hvězdárny a planetária Brno se velkou atrakcí na ždánické „Noci vědců“ stal tzv. „Expopanel“.

Průhled do mikrokosmu.

Právě tento „Expopanel“, který nás nechal nahlédnout so světa nanotechnologií se před přednáškou Petra Hykše těšil opravdu veliké pozornosti všech návštěvníků, velkých i malých.

Před přednáškou obdrželi malí i velcí návštěvníci upomínkové předměty na „Noc vědců 2025“.

O přednášku Petra Hykše byl veliký zájem o čemž svědčilo i množství rezervací. Nakonec počet návštěvníků dokonce překročil nominální kapacitu sálu ždánického planetária.

Přednáška byla parádní a přehlednou a vtipnou formou seznámila návštěvníky s různými typy oblačnosti, které se povedlo Petrovi Hykšovi vyfotografovat ve Ždánicích a okolí za posledních více než deset let.

Fotografie oblaků, které Petr Hykš vyfotografoval, byly naprosto skvostné a připomněli nám, že je dobré, když se lidé občas na chvíli zastaví a na místo pod nohy pohlédnou vzhůru. A to nejen v noci, ale i ve dne.

Petr Hykš vysvětlil i princip vzniku velmi vzácného typu oblaku ve tvaru koňské podkovy.

Nejoblíbenějším typem oblaků pro Petra Hykše jsou nebezpečné bouřkové cumulonimby. Jako lovec bouří vyráží občas i do okolí na vyhlídnutá místa a dokonce se mu podařilo zachytit tento zajímavý obrázek ukazující najednou všechny vývojové fáze bouře. (foto Richard Hudec)

Pro tuto přednášku si Petr Hykš připravil i fulldomové obrazy oblaků a halových jevů, které vznikly jako mozaika složením z několika snímků.

Mgr. Petr Hykš, Ph.D. koupající se v oblacích na ždánické hvězdárně na „Noci vědců 2025“.

Na Slovensku kdysi působil slavný český astronom Antonín Bečvář, který mimo jiné proslul jako autor znamenitých hvězdných atlasů. A když se zatáhlo a nebylo možné pozorovat, tak alespoň z observatoře na Skalnatém plese, kterou založil, fotografoval oblala a sestavil dodnes velmi ceněný Atlas horských mraků. Takovým ždánickým Antonínem Bečvářem je náš spolupracovník Petr Hykš.