Novinky z ELT

/ 11.09.2026 /

Do roku 1609 sledovali lidé oblohu jen očima. Potom, až do roku 1931 nastala doba, kdy lidé sledovali nebe stále většími dalekohledy čistě ve vizuálním oboru. V roce 1931 začíná doba multispektrálního pozorování a zrodila se radioastronomie. Ale pořád se pozorovalo výhradně z povrchu Země. Až v roce 1957 začala éra kosmonautiky a lidé začali postupně umísťovat své přístroje do vesmíru. V současnosti je situace taková, že nejkratší vlnové délky – gamma záření, obhospodařuje družice Fermi. Nicméně existuje i pozemní detektor HESS, který sleduje sekundární spršky v atmosféře způsobené tímto nejtvrtším a nejvíce energetickým zářením. Rentgenové záření lze pak pozorovat pouze výhradně z vesmíru a k jejímu sledování slouží nyní americký satelit XMM-Newton a evropský Chandra, které však pracují již přes 25 let. Asi nejlepší zařízení pro detekci ultrafialového záření je doposud pracující Hubbleův vesmírný dalekohled, který je ve vesmíru dokonce ještě déle. Co se týká vizuální optické oblasti, zde pracuje určitě vůbec nejvíce vědeckých zařízení, za všechny jmenujme alespoň dalekohledy VLT (Very Large Telescope), které provozuje Evroská jižní observatoř (ESO), Keckův teleskop na Havaji, GTC (Gran Telescopio Canarias), Gemini, Subaru, nebo přehlídkový VRO (Vera Rubin Observatory). V infračervené astronomii dnes dominuje JWST (James Webb Space Telescope). V milimetrové oblasti – mikrovlnách je v současnosti nejlepším zařízením vysokohorská observatoř ALMA (Atacama Large Millimeter Array, ESO) a v rádiové oblasti uveďme za všechny VLA (Very Large Array), GBT (Green Bank Telescope), německý Effelsberg, čínský FAST, nebo LOFAR (LOw Frequency ARray). Velmi dlouhé rádiové vlny se nepozorují. V oblasti astročásticové fungují zřízení na detekci neutrin IceCube na jižním pólu, nebo (super) Kamiokande v Japonsku a vysokoenergiové vesmírné částice lze zachytávat prostřednictvím spršek na Pierre Auger Observatory v Argentině. Pro měření gravitačních vln se využívají observatoře LIGO (USA), VIRGO (Evropa) a KAGRA (Japonsko).

A co očekáváme v blízké budoucnosti? V oblasti gamma záření se staví CTAO (Cherenkov Telescope Array Observatory), CTA-North (Kanárské ostrovy) a CTA-South (Chile). Evropská kosmická agentura plánuje novou observatoř pro rentgenové záření (new) ATHENA, která snad vzlétne v horizontu 10 let. Pro oblast UV záření se dnes neplánuje žádná velká observatoř, nicméně existují menší projekty, například MUNI Brno připravuje první český vesmírný dalekohled QUVIK. V optické oblasti je dnes rozhodně největším projektem dalekohled ELT (Extremely Large Telescope, ESO), který se právě staví v Chile. Pro oblast IR záření se neplánuje v dohledné době žádná velká observatoř i když bychom sem mohli zařadit nedávno vypuštěný kosmický přehlídkový dalekohled Nancy Grace Roman Space Telescope. V milimetrové oblasti očekáváme vylepšení prostřednictvím ALMA WSU (Wideband Sensitivity Upgrade) a v oblasti radioastronomie je ve výstavbě SKAO (Square Kilometer Array Observatory) v Austrálii a Jižní Africe. V oboru velmi dlouhých radiových vln se neplánuje žádné detekční zařízení, ale zato pro astročásticovou astronomii se ve Středozemním moři realizuje KM3NeT (kilometr krychlový Neutrino Telescope). A konečně pro detekci gravitačních vln plánuje ESA vesmírný projekt LISA (Laser Interferometer Space Antenna) a v podzemí Einstein Telescope.

Jedním z těchto velkých a špičkových projektů je tedy i ELT, který buduje ESO. Tato instituce provozuje pro optický obor jednak dnes už historickou observatoř La Silla, kde naši čeští astronomové provozují dva 1,5 m teleskopy a dále také VLT, což je čtveřice teleskopů s aperturou 8,2 m s adaptivní optikou, které mohou spolu s dalšími pomocnými dalekohledy vytvořit navíc i velký interferometr. Jedná se v současnosti o nejvýkonnější optický teleskop na světě. Nástupcem tohoto přístroje se stane ELT o průměru objektivu 39 m, který ve své kategorii bude znamenat kvalitativně zcela novou úroveň, neporovnatelnou s ničím, co v současné době existuje. Ve vývoji jsou ještě dva další gigantické dalekohledy – třicetimetrový TMT, který má stát na Havaji a GMT (Giant Magallan Telescope) na observatoři Las Campanas v Chile, ovšem evropský ELT je jediný a největší dalekohled této kategorie, který má zajištěné financování a lze počítat s jeho skutečným dokončením.

Parametry ELT jsou vskutku impozantní. Kromě bezprecedentní obrovské sběrné plochy primárního zrcadla je bezprecedentní například také rozlišení - 3,6 km v 1 AU (ve vzdálenosti od Slunce bychom teoreticky rozlišili i Brno!) a proto budeme moci pozorovat povrchy a atmosféry planet naší Sluneční soustavy, jejich měsíce, dále asteroidy, komety… Jedním z velkých úkolů tohoto obřího dalekohledu však bude přímé snímkování terestrických planet v obyvatelných zónách blízkých hvězd. Určíme jejich přesné rychlosti a chemické složení atmosfér. Budou se studovat oblasti tvorby hvězd s rozlišením několik AU pro blízké oblasti i mimo místní skupinu galaxií a také velmi slabé hvězdy (hnědí trpaslíci). Dalekohled se zaměří též na dynamické vážení černých děr z oběhu blízkých hvězd a studium jaderné hvězdokupy v centru naší Galaxie. Pozornost bude věnována i vývoji galaxií a určování rotačních křivek galaxií ve vzdáleném vesmíru, čímž se určitě dozvíme další informace o temné hmotě, jedné ze základních substancí vesmíru. Ovšem jedna ze dvou naprosto unikátních věcí, které dokáže jedině ELT, je kromě přímého sledování blízkých exozemí, také první přímé měření změny rudého posuvu velmi vzdálených galaxií v čase. Během několika let by tak měl být proveden silný nezávislý test kosmologických teorií.

A jaký je současný stav budování ELT? V letošním roce bylo dokončeno opláštění kopule ELT. Hlavní zrcadlo dalekohledu bude tvořeno 798 šestiúhelníkovými segmenty, z nichž asi 60% již bylo vyrobeno a vyleštěno a odesláno do Chile. Probíhá montáž senzorů, podpěr segmentů a pokovování zrcadel. Sekundární 4,2 metrové zrcadlo M2 již bylo vyrobeno, vyleštěno a chystá se na přepravu do Chile. Dokončuje se mechanika okolo tohoto zrcadla. Terciální zrcadlo M3 o průměru 3,8 m již bylo vyrobeno, bylo dokončeno leštění a nyní probíhá jeho testování. Čtvrté zrcadlo M4 o průměru 2,4 m je velmi komplikované, protože je deformovatelné v rámci systému adaptivní optiky. Byly s ním problémy, ale nyní již probíhají jeho testy a měření. Největší problémy se nicméně vyskytly u pátého zrcadla M5 v optické ose dalekohledu, které je sice nejmenší (eliptické 2,7 m x 2,1 m), ale je extrémně obtížné na vyrobení. Musí být totiž naprosto tuhé a tak se k jeho výrobě využil velmi tvrdý karbid křemíku (SiC). V tuto chvíli se vyrábí prozatím jen menší prototyp, aby bylo možné dalekohled ELT vůbec zprovoznit a testovat. Další veledůležitou věcí jsou samozřejmě detektory, čili naprosto unikátní přístroje, které rovněž nemají nikde jinde ve světě obdoby. Pravděpodobně první přístroj, který bude na ELT fungovat, je MICADO (Multi-AO Imaging Camera for Deep Observations). Pokud se vše povede, tak současně s ním bude uveden do provozu METIS (Mid-infrared ELT Imager and Spectrograph). Další bude MORFEO – modul pro adaptivní optiku. Veliké problémy se však vyskytly u přístroje HARMONI pro spektrografii v blízkém IR oboru a dále se počítá s rozběhnutím multiobjektového spektrografu MOSAIC a s unikátně přesným Echelle spektrografem ANDES. Během výroby samotného dalekohledu i detektorů se samozřejmě řeší technické problémy, které ještě nikdy nikdo neřešil a dostáváme se prakticky na hranici našich současných technologických možností. Výroba těchto unikátních zařízení není vůbec jednoduchá.

Termín oficiálního uvedení ELT do provozu je nyní stanoven na rok 2030, nicméně je jasné, že dalekohled včetně detektorů se bude i v následujícím období neustále vylepšovat a doplňovat. A samozřejmě, i když toho ještě zbývá hodně dokončit a ESO se bude muset i finančně vzpamatovat ze stavby ELT, již nyní se začíná uvažovat o dalším, ještě výkonnějším přístroji a o tom, co přijde po roce 2040…

Přednáška o největším dalekohledu světa přilákala téměř plný sál návštěvníků.

Návštěvníci se nejprve jako v kabině veliké kosmické lodě přenesli do Chile na Cerro Armazones, kde bude stát ELT.

Koláž hlavních přístrojů ESO.

O velikosti budoucího ELT svědčí jeho porovnání s vysílačem na Ještědu.

Česko v rozlišení ELT na vzdálenost jedné AU (od Slunce).

Jedním z velkých úkolů ELT bude provést nezávislý test teorií, jak se chová vesmír jako celek v čase.

V dubnu letošního roku byl již dokončen kryt kopule a ELT byl pod střechou.

Nahlédnutí do kopule.

Tento obrázek z webkamery ukazuje stav budování ELT ke dni 10. srpna 2026.

RNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D. je česká astronomka, která se zabývá především galaxiemi a mezihvězdným materiálem. Působí jako výzkumná pracovnice na Astronomickém ústavu Akademie věd České republiky. V roce 2005 jí byla udělena Prémie Otto Wichterleho za práci v oblasti věd o neživé přírodě. Je předsedkyní České astronomické společnosti, českou zastupitelkou Mezinárodní astronomická unie v oblasti popularizace a členkou Evropské jižní observatoře, takže má informace tak říkajíc z první ruky. Velice si vážíme toho, že přijala naše pozvání a vystoupila u nás ve Ždánicích.