Naše vesmírná loď Země aneb chráníme klima a říkáme ostatním, jak na to

/ 06.05.2025 /

O globálním oteplování Země se začalo mluvit v 80. letech minulého století. Tehdy se lidem tento fenomén zdál relativně vzdálený a jeho aktuálnost si uvědomovali zejména vědci. Dnes již dopady globálního oteplování a s tím související klimatické krize začínáme pociťovat poměrně drsně i když někteří lidé před tím stále zavírají oči a tváří se, že se nic neděje. Strkání hlavy do písku pramení snad z ignorace naměřených dat a matematických modelů, nebo je to do určité míry přirozená psychologická reakce člověka při uvědomění si strachu. Rychlá klimatická změna však probíhá tady a teď ať se nám to líbí nebo ne a jejím důvodem je jednoznačně lidská činnost. Hlavní příčinou je oxid uhličitý (CO₂), který do atmosféry uvolňujeme v obrovském množství spalováním fosilních paliv. Významný nárůst koncentrace CO₂ v atmosféře byl v historii Země zaznamenán také například na konci prvohor, kdy došlo k masivnímu vymírání živých organismů. Tehdejší emise CO₂ byly způsobeny spalováním uhlí na dnešní Sibiři tím, že se do něj vylila láva. Změna klimatu byla drastická, avšak v porovnání s dneškem probíhala mnohem pomaleji, nicméně trvala mnohem déle. Dnešní nárůst obsahu CO₂ v atmosféře trvá sice zatím jen velmi krátce, v rámci několika málo dekád, ale jeho tempo nárůstu je doslova raketové a v historii naší planety nemající obdoby. Jak člověk přidává uhlík do atmosféry Země si můžete prohlédnout na krátkém videu zde: https://www.youtube.com/watch?v=-ewiHya2oDs.

Důsledkem pak je, že se ohřívají oceány, tají ledovce, ledové příkrovy a mořský led a Grónský ledový příkrov a západní Antarktida jsou blízko bodu zlomu. Zesilují se extrémy počasí, sucha, povodně, vlny veder… Na rozdíl od konce prvohor dnes máme k dispozici vědu, která dokáže na základě měření popsat co se děje, ovšem je otázka, co s tím jako lidstvo uděláme.

V naší republice má globální oteplování důsledky závažné, ale nikoliv smrtící. Existují však místa na Zemi, kde jsou vlny veder současně doprovázeny vysokou vlhkostí a tak se díky přehřívání organismu v určitých částech roku postupně stávají neobyvatelnými. K prvním velkým zemím výrazně postiženými globální změnou klimatu patří například Pákistán, Indie a Indonésie. Matematické modely s jistotou ukazují, že když se globální teplota zvedne o jeden stupeň, ocitnou se stamiliony lidí v neobyvatelných částech světa. Zvedání hladin oceánů bude určitě trvat několik následujících staletí, to je jistota již dnes. Současné oteplení jde na vrub především Evropě a USA, protože skleníkové plyny mají dlouhodobý účinek a právě z těchto částí světa se vypouští nejdéle. Nicméně tento problém je samozřejmě celoplanetární a je potřeba jej řešit i v součinnosti s těmi emitenty skleníkových plynů, jejichž podíl během posledních několika desítek let výrazně stoupl (Čína, Indie...). 

Tento graf, ukazující globální nárůst teploty v posledních dekádách je šokující. James Hansen, spoluautor tohoto grafu, je profesí astronom, který se zabýval atmosférou Venuše a objevil například, že tamější atmosféra je neobyčejně horká. Potom se však začal věnovat studiu atmosféry Země, protože atmosféra naší planety je mnohem zajímavější. Během posledních několika dekád prochází velice dynamickou změnou, zdaleka nejrychlejší ze všech těles v celé Sluneční soustavě.

Co s tím? Hlavním řešením je celosvětový odklon od fosilních paliv a důraz na obnovitelné zdroje (Slunce a vítr). Důležité jsou též úspory energií hlavně v budovách a zlepšení hospodaření v krajině. Jako dobrý příklad místního hospodaření může sloužit ekologický institut Veronica, který se pod vedením Yvonny Gaillyové zasloužil o vybudování ekocentra v obci Hostětín v Bílých Karpatech. V Hostětíně byla vybudována kořenová čistírna odpadních vod, výtopna na biomasu, první veřejná budova v pasivním standardu v naší republice, výroba solární energie a šetrné veřejné osvětlení, dále zde proběhla stavba moštárny a podpora udržitelného stravování a biodiverzity v okolní přírodě. Hostětín může být skutečně skvělým příkladem a inspirací pro mnoho dalších obcí v naší republice. Člověk si říká – kdyby tisíc Hostětínů, určitě by se nám na té naší malé modré kuličce žilo o trošku lépe. Bohužel, tento záměr se prozatím v jiných obcích prosazovat příliš nedaří a míst, které by napodobily Hostětín není mnoho. Ale přesto jej určitě stojí za to následovat. Přijeďte do Hostětína, myslím, že budete překvapeni co všechno je skutečně reálně možné a snad zde získáte i inspiraci pro práci ve vašem okolí.

Velice zajímavou přednáškou o naší planetě i o nás samých jsme si připomněli mezinárodní akci Den Země. Přednáška proběhla ve spolupráci s ekologickým institutem Veronica.

Během přednášky se řešila mimo jiné také problematika elektromobility. Pro některé návštěvníky byla skutečně překvapivá myšlenka, že opravdovým řešením dopravy a s tím souvisejících emisí skleníkových plynů by byl především ústup od individuální dopravy k dopravě hromadné, nebo sdílené. Poselství přednášky je zřejmé - přestaňme přemýšlet a jednat, jako bychom měli další dvě, tři Zeměkoule v záloze, když si tu naši nevratně poškodíme. Představte si, že jste prarodičem, který svým vnoučatům vypráví příběh o světě… jaký byl, jaký je a jaký by mohl být.

V rámci přednášky nám Jan Hollan také popsal problematiku světelného znečištění a tak jsme v závěru diskuse předali Yvonně Gaillyové to nejcennější, co na hvězdárně ve Ždánicích máme – kousek temného hvězdného nebe. Tento konkrétní vzorek byl ovšem odebrán v oblasti tmavé noční oblohy v Beskydech.

Během své vědecké kariéry získala Yvonna Gaillyová uznání například i do prince Charlese a 28. října 2024 přijala z rukou prezidenta naší republiky medaili za zásluhy v oblasti vědy.

RNDr. Jan Hollan, Ph.D. se svou ženou RNDr. Yvonnou Gaillyovou, CSc. na hvězdárně ve Ždánicích. Bylo nám velikou ctí je na naší hvězdárně uvítat.