Meteoléto 2025

/ 02.09.2025 /

Dvojitý návějový oblak

2. 6. 2025

Začátkem června začalo meteorologické léto a pro léto jsou charakteristické mimo jiné bouře. Nejinak tomu bylo i letos. Spolupracovník naší ždánické hvězdárny a vynikající astrofotograf Karel Koss měl veliké štěstí, že z místa svého bydliště v Tvrdonicích spatřil v odpoledních hodinách překrásný návějový oblak (shelf cloud), který se nacházel v čele bouře, která byla provázena značným vichrem a vydatnými srážkami. Tento návějový oblak se vyznačoval dvěma vrstvami a náznakem třetí, což Karel Koss označil za vzácnou událost, která se moc často nevidí.

Zarosené NLC

4. 6. 2025

Je známo, že když je oblačno, rosa v noci nepadá. Jenže výjimku tvoří určitě mezosférická oblaka zvaná NLC (noční svítící oblaka), což je subtilní oblačnost ve výšce mnoha desítek kilometrů, s odstupem nejvyšší oblačnost, která se na naší planetě vyskytuje. Tento úlovek ranních NLC, jevících se jako bílá oblast v levé horní části obrázku, zachytila fulldomová kamera, která je na naší ždánické hvězdárně součástí meteostanice univerzitního dalekohledu ASA AZ800.

Bouře s bleskem

5. 6. 2025

Silný sluneční svit pohání nejvíce v létě konvekci a tvorbu oblaků. Odpoledne bývá nejsilnější a jedna taková pěkná konvektivní buňka se blížila k naší hvězdárně od jihu. Byly krásně patrné srážkové proudy a občas se u základny oblaku ukázal blesk. Chcete – li vyfotografovat blesk v noci, je asi nejlepší nastavit dlouhý expoziční čas a věřit, že se nějaký ten blýzkavý kousek zachytí. Ve dne je naopak nejlepší celou situaci nafilmovat a z filmu si potom vybrat příslušné políčko s bleskem, jak to bylo učiněno i v tomto případě. (foto Karel Trutnovský)

Makové panenky

9. 6. 2025

Byl krásný den a okolí hvězdárny se ozdobilo červenými květy vlčího máku. Dokud ještě nestály před hvězdárnou nové rodinné domky, začervenalo se v jednu chvíli v roce celé přilehlé pole. Dnes už sice plochy na které kvetou máky ubylo, ale krásné jsou stále stejně. Křehký a hrdý květ, krášlí vůkol celý svět. (foto Karel Trutnovský)

Na lovu supercel

23. 6. 2025

Jako každý rok i letos jsme netrpělivě vyčkávali, jaké bouřkové situace nám léto přinese. V jednom takovém dni se ozval kamarád Matěj: „Asi pojedu na jižní Moravu, někam k Brnu. Dáme sraz?“ A tak jsme vyrazili na náš první společný lov bouřek. Před postupující studenou frontou se tvořily supercely a na jednu takovou jsme si chtěli počkat u Židlochovic. Její kovadlina se nad námi široce rozprostřela a občas na ní byly vidět i náznaky oblaků mamma. V dálce byl nápadný updraft a stěnový oblak blížící se k nám. Tato bouřka se však brzy rozpadla. Bylo zřejmé, že pokud chceme dnes ulovit nějakou bouřku, budeme jim muset jet naproti. A tak jsme vyrazili směrem ke Znojmu. Tam naši pozornost přitáhla bouřka, která nebyla daleko – pokud ji ale chceme vidět zblízka, musíme jet dál na jih. „To stihnem“. A tak jsme skončili v Rakousku, asi 1 km za hranicemi a na pečlivě vytipovaném místě mezi poli jsme čekali na příchod bouřky s radarovými znaky supercely.

Brzy se k nám přiblížil masivní stěnový oblak, který měl na pravé straně náznak struktury někdy označované jako beaver‘s tail, což je prodloužení stěnového oblaku, které vzniká v místě, kde teplý, vlhký vzduch nasávaný bouří kondenzuje do tvaru plochého „bobřího ocasu“.

Supercela se blížila k nám a přinášela sebou vydatné srážky. Ačkoliv její příchod byl skvěle načasovaný se západem slunce, bohužel nebyl přes srážkové pruhy vůbec vidět, ale i tak stála naše cesta za to – tak velký stěnový oblak jsme ještě neviděli. Náš první společný lov bouřek skončil úspěchem. (foto Petr Hykš)

Nabitý večer

26. 6. 2025

Nejlepší bouřky jsou takové, za kterými nemusíte nikam jezdit – takové, které přijdou za vámi. Jedna taková nás navštívila ve Slavkově u Brna, a protože přišla k večeru, přinesla sebou úžasnou bleskovou show. Snímek výše zachycuje dvanáct nejbližších blesků, které nad jihozápadem udeřilo během asi jedné hodiny. Blesky se odrážely i na kapotách zaparkovaných aut a na jedné fotce byl dokonce zachycen odraz blesku v okně budovy, který musel udeřit někde za námi. Byl to poměrně nabitý večer. (foto Petr Hykš)

Krepuskulární paprsky

29.6. 2025

Víte, kde se potkají rovnoběžky? V matematice nás učili, že v nekonečnu. Ale rovnoběžky se přece sbíhají v úběžníku! A v úběžníku se nachází Slunce, které je však velmi, velmi daleko. Jeho paprsky, kterým se také někdy říká „boží prsty“ přicházejí tedy prakticky z nekonečna a rozptylují se na částicích aerosolu v atmosféře. Ukazují nám, kde se pod obzorem nachází naše nejbližší hvězda. (foto Martin Kořínek)

Noční svítící oblaka

2. 7. 2025

Když se krátce po desáté hodině večer ukázala na online kameře z Bardějova (Slovensko) noční svítící oblaka (NLC), bylo jasné, že za chvíli budou vidět i u nás na Moravě. Na nic nečekáme, vyrážíme na blízký kopec a nízko nad severním obzorem vyhledáváme oblaka, která jsou tak vysoko, že se na nich slabě odráží svit Slunce, ikdyž už je noc. Tedy spíše takový temný soumrak. Obloha byla ještě celkem světlá nejen díky tomu, že bylo léto, ale i díky Měsíci v první čtvrti. Noční svítící oblaka byla pouhým okem vidět jen jako velmi slabé zjasnění na obloze, nízko nad severním obzorem. Kdybychom nevěděli, že je tam máme hledat, tak si jich ani nevšimneme. Na fotce byly nápadnější a na upravené fotce vynikla i jejich jemná vláknitá struktura. A tak si noční svítící oblaka můžeme i letos spokojeně odškrtnout ze seznamu meteorologických jevů, které se snažíme každé léto napozorovat. Letošní pozorování mimochodem připadlo téměř na den přesně 5 let od doby, kdy jsme noční svítící oblaka pozorovali po celé obloze (5. 7. 2020). Viz: https://www.hvezdarnazdanice.cz/novinky-a-clanky/meteoleto-konci-meteopodzim-zacina.html. (foto Petr Hykš)

Požár mezi oblaky

8. 7. 2025

Jako červánky se označuje zbarvení večerní, nebo ranní oblohy do červené, růžové, oranžové nebo i žluté barvy. Tento jev nastává především v létě za západu Slunce, když se po větrném dni nachází v atmosféře velké množství zvířeného prachu. Při stmívání pak dochází k ochlazení atmosféry a vlivem poklesu teploty vodní páry kondenzují v podobě ledových krystalků na částečkách prachu. Když sluneční paprsky ozařují tyto krystalky, dochází v nich k lomu a rozptylu světla a obloha se pozorovateli jeví barevně. Červánky bývají často doprovázeny kupovitou oblačností. (foto Martin Kořínek)

Mobilní měsíční koróna

12. 7. 2025

Zajímavé optické jevy v okolí našeho vládce noci nevznikají pouze lomem a odrazem měsíčního světla na ledových krystalcích, ale také ohybem na vodních kapičkách. Obzvlášť působivá bývá někdy tzv. koróna, která se projevuje v podobě soustředných prstenců obklopujících měsíční disk. Má je na svědomí ohyb světla na drobných kapičkách vody obsažených v oblacích nebo v mlze. Jednotlivé prstence koróny bývají nádherně zbarvené. Nejblíže k Měsíci je modravý prstenec, vně červený až temně cihlový a mezi nimi lze tušit další barvy spektra. Nejčastěji lze pozorovat jen jeden sled duhových barev, vzácněji je možné zahlédnout až tři soustavy spektrálních barev za sebou. Koróna tak může sahat do vzdálenosti až 10 stupňů od měsíčního disku. Pokud koróně duhové zabarvení chybí, říkáme ji lidově studánka. A protože dnes má prakticky každý po ruce mobil s fotoaparátem, žádná měsíční koróna, dvorec, či aureola už nám neunikne. (foto Karel Trutnovský)

Noční altokumuly

8. 8. 2025

Altocumulus je typ středně vysokého oblaku, který se obvykle vyskytuje ve výškách mezi 2 a 6 kilometry. Tento typ oblačnosti se vyskytuje v celé škále velikostí, od menších kousků až po rozsáhlé vrstvy, které mohou pokrýt velkou část oblohy. Ve dne mívají krásně bílou barvu, ale pokud svítí v noci jasný Měsíc, můžete je spatřit i na potemnělé obloze. Kupovité oblačnosti se někdy lidově říká „beránci“, tyto vypadají jako chundelatý beránčí kožíšek. (foto Martin Kořínek)

Aerocirrus

9. 8. 2025

Občas se na obloze objeví něco zvláštního. Například zde, vypadá to jako kříženec kondenzační stopy letadla a oblaku vysokého patra typu cirrus. Nyní už se asi nedozvíme skutečnou podstatu tohoto oblaku, ale možná je to kondenzační stopa, která se v místě s vhodnými podmínkami v cirrovitý oblak přetváří.(foto Martin Kořínek)

Spokojená vosa hvězdářka

18. 8. 2025

V roce 2025 bylo krásné léto. Ve Skandinávii padaly často teplotní rekordy, na jihu Evropy způsobily vysoké teploty a sucho množství požárů, ale střední Evropa si užívala přechodů front, občasného deště a horké epizody se omezovaly jen na relativně krátká období. Jak to popsali meteorologové na ČT – typické léto osmdesátých let. Bylo to moc fajn a této pohody si užívala i vosa, která si jednoho dne zapózovala na okně hvězdárny. (foto Karel Trutnovský)

Irizace a iradiace

24. 8. 2025

Rozpadající se kupovitá oblačnost (cumulus fractus), která vypadá jako beránci s roztřepenými okraji, občas nabízí pěknou hru barev. Když si nasadíte sluneční brýle, bývá vidět lépe, protože poněkud potlačíte oslnění blízkým Sluncem. Rozptylem světla na vodních kapičkách získají v určité vzdálenosti oblaka načervenalý nádech, v blízkosti Slunce se zase jeví trochu modravější. V principu se jedná o stejný jev, jako noční měsíční koróna. Zbarvení oblaků se nazývá „irizace“, světlý lem kolem oblaků je „iradiace“ (přezáření). (foto Martin Kořínek)

Oblaka dvou pater

24. 8. 2025

Bylo typické letní ráno. Na obloze se tvořila kupovitá oblaka nízkého patra Cumulus humilis, známá také jako oblaka pěkného počasí nebo oblaka ze znělky seriálu Simpsonovi. Jsou tvořena vodními kapičkami. Dopoledne se k nim přidala také vláknitá oblaka vysokého patra Cirrus, která jsou tak vysoko, že jsou tvořena výhradně ledovými krystalky. Kolem poledne jsme mohli nad východním obzorem sledovat neobvyklou věc – oblaka jako by se seřadila podle výšky. Oblaka nízkého patra byla dole, oblaka vysokého patra nahoře. Nabídl se nám tak pohled na téměř atlasový průřez troposférou.

Po poledni už na obloze dominovaly pouze oblaka z ledových krystalků, tedy vláknitý Cirrus a kupovitý Cirrocumulus. Z různých tvarů oblaků Cirrus jsme zaregistrovali především fibratus (vláknitý), uncinus (ve tvaru háčku), vertebratus (ve tvaru rybí kostry) a homogenitus (zbytky kondenzačních stop letadel). Na snímku výše jsou zachycena oblaka Cirrus uncinus.

Cirrokumuly se vyskytovaly ve dvou vrstvách (duplicatus). Méně výrazná vrstva byla tak průsvitná, že skoro nebyla vidět, ale prozradila ji pravidelně zvlněná struktura (undulatus). Druhá vrstva cirrokumulů měla jemnou, komplikovanou strukturu, která nám poněkud připomínala podobně strukturovaná noční svítící oblaka. V této vrstvě se také občas vyskytla doprovodná oblaka cavum, když se v oblacích začalo tvořit i několik postupně se rozšiřujících dutin. Ty pravděpodobně vznikly, když se oblak dostal do místa s nižší relativní vlhkosti a následně podléhal přeměně (sublimaci) ledových krystalků ve vodní páru.

V ten den byla také vynikající dohlednost. Krátce po poledni jsme z Děvína na Pálavě pozorovali směrem na JV vrcholky Alp. Toto je klasický pohled z Moravy na nejvyšší vrchol Vídeňských Alp – Klosterwappen (138 km).

Další alpské vrcholy napravo (západně) od Klosterwappenu.

Výrazný skalní masiv Ötscher (155 km), nad kterým se vytvořil čočkovitý oblak Altocumulus lenticularis. (foto Petr Hykš)

Cirrus uncinus

24. 8. 2025

Název „uncinus“ pochází z latiny a znamená háček. Tento druh oblaku se vyskytuje pouze u druhu cirrus. Žádný jiný oblak než cirrus nemůže být klasifikován jako uncinus. Cirrovitá oblaka leží ve velkých výškách, mají vláknitou strukturu a od cirru fibratus se liší více zakřiveným tvarem. Říká se, že cirrus uncinus může předpovídat zhoršení počasí během následujících 24–48 hodin, protože často signalizuje blížící se frontu, což ovšem nemusí vždy platit. Kvůli nízkým teplotám ve velkých výškách se cirrus uncinus vždy skládá z ledových krystalků. (foto Karel Trutnovský)

Dvojitá duha s antikrepuskulárními paprsky

29. 8. 2025

Když do kapek deště zasvítí sluneční paprsky, dochází k jejich odrazu na zadní straně kapky a lomu při vstupu a výstupu světla do kapky a tak vzniká duha. Nachází se vždy naproti Slunci. Dvojitá duha je vzácnější než jednoduchá duha a vzniká tehdy, když se světlo v kapce vody odrazí dvakrát. Díky tomu se objeví druhý, slabší oblouk nad hlavní duhou. Jeho barvy jsou však opačné – na vnější straně je fialová, na vnitřní červená. Tentokrát se však objevilo ještě něco navíc. Při pečlivém prohlédnutí obrázku jsou patrné i antikrepuskulární paprsky. Standardní krepuskulární paprsky jsou popsané v tomto článku na obrázku z 29. června a tyto by se díky perspektivě měly na opačném konci oblohy zase sbíhat. A právě tyto se povedlo zachytit o dva měsíce později z Lovčic, kdy se sbíhají v antisolárním bodě 180 stupňů od Slunce, přesně doprostřed duhy. (foto Martin Kořínek)

Sluneční halo – spodní oblouk

30. 8. 2025

Poměrně častý halový jev je tzv. malé halo. Podmínkou pro jeho objevení je přítomnost ledových krystalků v atmosféře, ve výškách většinou nad šest kilometrů, v zimě se však mohou vyskytovat příhodné podmínky i níže. Oblačnost někdy může být natolik subtilní, že je sotva patrná, ovšem halový jev ji může prozradit. Ne vždy bývá vidět celý kruh 22° malého hala, v tomto případě vykouzlila oblačnost lehce obarvený oblouk pouze pod Sluncem, ale i tak to bylo na konci meteorologického léta příjemné zpestření cesty autem z Brna do Ždánic. (foto Karel Trutnovský)

--------

Tato fotografie potřebuje váš hlas!

Světová meteorologická organizace (WMO) letos opět vydá kalendář na příští rok a fotka ze Strážnického Pomoraví se dostala do výběru TOP 75 fotografií ze světa. V roce 2021 se fotografie nočních svítících oblak z Lovčic dostala do výběru TOP 25 a získala cenu čestného uznání. Povede se nám letos dostat fotku ze Strážnického Pomoraví do kalendáře? Fotografie vznikla 18. září 2024. Do Česka tehdy přišla tlaková níže Boris a přinesla vytrvalé dešťové srážky. Pršelo tři dny, když půda dosáhla stavu nasycení. Pak pršelo další 3 dny. Východ republiky, především oblast Jesenicka, zasáhly povodně. Na dolním toku Moravy se během 7 dnů hladina řeky zdesetinásobila a přešla ze stavu sucha do stavu extrémní povodně. Řeka se rozlila z koryta a zaplavila lužní lesy, pro které jsou povodně přirozenou a vítanou součástí života. Zdejší krajina byla naprosto kouzelná a krásná, jako by byla ušetřena všeho toho chaosu.

Fotce s názvem Zlatý lužní les můžete dát svůj hlas pomocí tlačítka "like" na tomto odkaze:

https://www.facebook.com/photo?fbid=1154958339999269&set=a.1154965656665204.