Je možné cestovat časem do minulosti nebo budoucnosti?

/ 23.10.2025 /

Cestování v čase… Je to jen sci-fi, nebo realita? Umožňují takové cestování přírodní zákony v našem vesmíru? Na tuto otázku nám odpověděl syn otce zakladatele naší hvězdárny a vzácná osobnost, RNDr. Vladimír Kotík, pro kterého je cestování v čase téměř každodenní rutinou. Je totiž kronikářem našeho města, takže do minulosti nahlíží docela často a navíc přednáší fyziku na Klvaňově gymnáziu v Kyjově. Všichni se postupně posouváme z minulosti do budoucnosti a právě fyzika je obor, který nám může dát odpověď na otázku, zda je možné nějakým způsobem tento posun zrychlit, zpomalit, nebo dokonce šipku času otočit a navštívit minulost.

Relativitou se jako první člověk zabýval italský astronom a fyzik Galileo Galilei. Zkoumal různé fyzikální jevy v různých vztažných soustavách a dospěl k závěru o absolutnosti současnosti, vzdálenosti a plynutí času, určil, že vztažná soustava nijak neovlivňuje hmotnost tělesa a měl představu, že rychlost těles může neomezeně vzrůstat a že platí klasický princip skládání rychlostí. Stanovil se Galileův mechanický princip relativity. Jeho myšlenky později rozvinul anglický fyzik Isaac Newton a tuto představu dnes nazýváme „klasickou mechanikou o prostoru a čase“. Nicméně přibližně na přelomu 19. a 20. století se objevily náznaky, že tato teorie nemusí platit úplně přesně. Jedním z nich bylo měření rychlosti světla, která se ukázala absolutní a nezávislá na vlastním pohybu pozorovatele. Když roce 1905 formuloval Albert Einstein svou speciální teorii relativity, platící v inerciálních vztažných soustavách, padla teorie světelného éteru. Navíc ji ještě v roce 1916 Einstein rozšířil o tzv. obecnou teorii relativity platící i v soustavách neinerciálních. Dle Einsteinova speciálního principu relativity má tedy rychlost světla ve vakuu stejnou velikost, a to ve všech směrech a nezávisle na vzájemném pohybu zdroje světla a pozorovatele. To ovšem vede k dalším důsledkům, jako jsou dilatace času, kontrakce délek a změna hmotnosti. Relativní se ukázala rovněž současnost a doba trvání různých dějů. A odtud je již jen krátká cesta k zodpovězení otázky, jak je to vlastně s cestováním v čase z hlediska fyziky. Vladimír Kotík nám vysvětlil paradox dvojčat, kdy speciální teorii relativity musí podpořit obecná teorie relativity, která vysvětlí, proč se hodiny na kosmické lodi opozdí vzhledem k hodinám ponechaným na Zemi. Výsledkem těchto úvah, a také podle představy Stephena Hawkinga ve snímku „Cestování časem“, je tedy zodpovězení tří základních otázek, které si Vladimír Kotík položil hned na začátku přednášky:

1. Je možné cestovat časem do minulosti? Dle Stephena Hawkinga nikoliv, protože by vznikaly paradoxy týkající se kauzality. Časoprostorová brána do minulosti by zřejmě byla v principu nestabilní a navíc 28. června 2009 uspořádal Stephen Hawking na univerzitě v Cambridge večírek pro cestovatele v čase, na který ovšem nikdo nepřišel...

2. Je možné cestovat do budoucnosti? Ano, stačí k tomu vysoká rychlost.

3. Proč by každá cestovní kancelář pořádající výlety do budoucnosti zkrachovala? Protože by se klienti nemohli vrátit v čase zpět do současnosti.

V tomto posledním bodě bychom však s Vladimírem Kotíkem lehce polemizovali. Na závěr této přednášky se totiž návštěvníci stali účastníky veliké expedice, ve které jsme se na špici obrovské kosmické lodi vydali téměř 30 000 světelných roků daleko, až k černé díře SgrA v jádře naší Galaxie a zpět. A světe div se, vrátili jsme jenom malou chvíli po tom, co jsme odletěli! Naše Ždánické planetárium je holt takový přístroj na zázraky.

Přednáška RNDr. Vladimíra Kotíka byla hodna skvělého učitele fyziky. Návštěvníci se díky tomu sami stali cestovateli v čase, protože čas nám všem utekl jako nic.

Pozvánka Stephena Hawkinga na večírek, na který nikdo nepřišel…

Bylo nám velikou ctí uvítat RNDr. Vladimíra Kotíka.