Hvězdářský příměstský tábor 2026

/ 19.07.2026 /

„Lidé… Jsme obyvatelé vzdálené planety Litonety. Náš vládce je zlý a závistivý tvor. Závidí vám vaši krásnou modrou planetu, plnou vody, vzduchu, rostlin a zvířat. Naše planeta je kamenná, všude, kam se podíváte je kámen a prach. I my jsme jen pohybující se formy kamene. Spíme na kamenech, živíme se kamením, hrajeme si s kameny. Život na naší planetě je těžký bez veselí a smíchu. Žijeme jen v samé šedi. Naši hvězdáři před časem objevili vaši planetu. S objevem seznámili našeho vládce a ten se rozhodl vaši planetu zničit… Protože vaše planeta je jedinečná v celém vesmíru, rozhodli jsme se my, obyčejní kamenáči vás varovat a pomoci vám planetu zachránit. Náš vládce už nechal dopravit na vaši planetu KALICH ZKÁZY a ukryl jej ve sklepení právě vaší Ždánické hvězdárny. Za několik dní má kalich začít vypouštět mlhoran, který zaplaví vaši planetu. Existuje však pět formulí, zaklínadel, která sílu kalichu dokáží zrušit. Vláda nás všude hlídá, i poslání této zprávy bylo pro nás dost nebezpečné. Chceme vám pomoci, ale kdokoliv z nás, když by tyto formule vyslovil či napsal, navždy by znehybněl. Proto vám budeme postupně tato zaklínadla naznačovat, abyste je mohli vyslovit a napsat vy, na vás náš zákon neplatí. Formule je třeba napsat na lístky a spálit v posvátném ohni… Je to plamen kamene, jenž hoří tím více, čím více vody dostává. Hodně riskujeme, že vám pomáháme, ale tak nádherné planety by bylo škoda.“

Takovýmto závažným vzkazem začal v pondělí 13. července náš hvězdářský příměstský tábor Organizovaný pod hlavičkou DDM Ždánice. Všech 21 odvážných, hravých a zvídavých táborníků se hotovilo naši planetu zachránit před mlhoranem, který se měl již od pátku šířit z kalichu zkázy po celém světě. Ale aby se to povedlo, museli jsme se nejprve seznámit, jak vypadají všechny planety v naší Sluneční soustavě a zejména pak ty kamenné. Ponořili jsme se do nitra Země a ukázali si, jak lze zjistit, jak to vypadá hluboko pod našima nohama i když tam nikdy nikdo z pozemšťanů nebyl. Pověděli jsme si také, jak fungují sopky na Zemi, na Venuši, na Marsu i na Jupiterově měsíci Io i jak se vrásní pohoří a proč jsou nebezpečné jeskyně nejen na cizích planetách, ale i na naší Zemi. Důvtipně jsme postupně vyluštily hádanky s klíčovými slovy, které nám obyvatelé z Litonety každý den posílali a když už jsme byli unavení, zašli jsme se odpoledne zchladit do vlídných vln ždánického koupaliště. Během těch několika dní jsme se lecčemus přiučili, takže pátý den jsme již byli hotovi splnit poslední úkoly se zázračným hořícím kamenem, který nám kamenáčci z Litonely poslali ve speciálních schránkách. Nakonec se nám v pátek dopoledne povedlo obřadně kalich zkázy deaktivovat a celá naše krásná modrá planeta byla zachráněna! Celou veleúspěšnou akci jsme oslavili ohňostrojem šplíchajícím do několika metrové výše. Ať žije naše Země a děkujeme Vám milí kamenáčci, obyvatelé vzdálené planety Litonety! A velikananánské poděkování patří také všem skvělým pozemšťanům, kteří se na přípravě a organizaci programu tohoto příměstského tábora podíleli.

Uvítání táborníků s kytarou. Samozřejmě bylo nutné procvičovat klasickou dnes již píseň „Z granulace čouhaj zrna“, jejímž autorem je znamenitý český astronom Jiří Grygar.

Přestože na Slunci není ani kamení, ani roztavené železo, ani láva, neuniklo pochopitelně našemu zájmu a několikrát jsme se na něj podívali naším speciálním slunečním dalekohledem. Spatřili jsme jednak onu „granulaci“ o které se zpívá v naší rozverné táborové písni a také jsme si pomocí slunečních skvrn a fakulových polí ukázali, jak se během několika dní povrch naší nejbližší hvězdy proměňuje.

Ve foyer hvězdárny jsme objevili podivnou a tajemnou mimozemskou schránu a v ní vzkaz...

První vzkaz z Litonety.

Vypadá to opravdu vážně…

V tajuplném sklepení hvězdárny jsme pak skutečně objevili zlověstný kalich zkázy…

Pokusy v planetáriu začala příprava na záchranu naší planety.

Abychom mohli zlomit prokletí kalichu zkázy, museli jsme si hodně povědět o tělesech Sluneční soustavy, zejména o těch kamenných.

Ukázka vrásnění pohoří.

Znáte dobře vnitřek naší planety?

Kterak nám vznikají paprskové krátery na Měsíci i jinde…

Neviditelné znaky s šifrou bylo v tomto případě možné zviditelnit jen ultrafialovým světlem.

Celkem jsme obdrželi pět vzkazů od hodných kamenáčků z Litonety.

Tvořeníčko, tvoření. Na splnění posledního úkolu je potřeba řádně se vybavit.

U kráteru s kouzelnými kameny nad Ždánicemi.

Kouzelné kameny, které jsme nalezli v kráteru, hoří tím více, čím více vody se na ně leje. Litoneťané nám je poslali ve speciálních vzduchotěsných pouzdrech a museli jsme je velmi opatrně posbírat a přenést ke hvězdárně tak, aniž bychom se jich rukou jakkoliv dotkli.

Poslední klíčové slovo bylo složené z hvězd.

Nyní jde o všechno. Zaberou kouzelná zaklínadla, která jsme během celého týdne získávali zakódovaná od hodných kamenáčků z Litonety?

Sláva, zvítězili jsme! Zelené paprsky září a kalich zkázy již jen slabě pohasíná…

Závěrečný „ohňostroj“ na oslavu našeho slavného vítězství. Nafouknutý balónek na druhé láhvi ukazuje, jak velké množství oxidu uhličitého je skryto v každé láhvi Kofoly a kolik stačí na výstřik do výšky několika metrů. Přesně tak fungují i některé sopky, když se z magmatu deroucího se puklinami k povrchu uvolňuje při klesajícím tlaku plyn, který v sobě váže. To je pak parádní erupce!

Protože jsme závěrečný den z důvodu nejistého počasí nešli na koupaliště, zbyla trocha času a tak jsme si vyhodnotili ještě několik solarografů ukazujících chod Slunce po nebi za posledního půl roku.

Každý den po obědě ve Šroubárnách jsme chodili do domečku, kde jsme pro zažití lahodného jídla provozovali všelikeré domečkohrátky.

A když nebylo úplně extrémní horko, zahráli jsme si po obědě na domečku též nějakou tu hru i venku. Například vybíjenou, alias „lov na planetku“.

A nakonec cachtání, cachtání, co všechny smutky zahání…

Na koupališti jsme také smetankou do kávy nakrmili malé koťátko.

Bylo to krásné a bylo nám krásně.