EbiCERN 2025

/ 19.05.2025 /

Rej Ebicyklu, který se tradičně koná každý rok na hvězdárně ve Ždánicích, bývá podzimním setkáním Ebicyklistů, na kterém se piklují pikle a kují rejdy věcí příštích. A to nejen co se týká následující letní spanilé jízdy astronomů amatérů, ale i profesionálů na kolech od hvězdárny ke hvězdárně, ale i dalších hvězdářských akcí a atrakcí. A jednou takovou byl i autobusový výlet po zajímavostech astronomických, fyzikálních i kosmonautických západní Evropou. Duchovním otcem a hlavním organizátorem celého výletu byl Zeměkolár Ebicyklu Víťa Dostál, člověk, který má s cestováním bohaté zkušenosti, protože před časem objel Zeměkouli na kole a rovněž na kole zdolal nejdelší silnici světa, tzv. transamerickou dálnici. Naše cesta byla nazvaná EbiCERN 2025 a z naší ždánické hvězdárny se k tomuto putování za hranice všedních dní vydalo celkem 11 statečných a zvídavých kroužkařů a příznivců hvězdárny. Z naší republiky jsme vyrazili časně ráno ve středu 14. května a prvním naším cílem bylo sídlo Evropské jižní observatoře (ESO) v Garchingu u Mnichova. V moderním areálu jsme si prošli návštěvnické centrum se spoustou exponátů a informačních tabulí týkajících se astronomického výzkumu na této největší observatoři světa a potom byl pro nás připraven speciální živě moderovaný pořad v planetáriu ESO Supernova. Evropa je sice krásný kontinent, ale pro astronomická měření se příliš nehodí, a tak největší dalekohledy světa a další špičková zařízení, které ESO provozuje, se nachází tisíce kilometrů odsud, v chilských Andách, v lokalitě s nejkrásnější oblohou na světě. Tam se možná vydáme zase někdy příště… První nocleh jsme pak absolvovali v rodišti Alberta Einsteina, ve městě Ulm. Rodný dům tohoto velikána světové fyziky sice zde již bohužel nestojí, protože byl zničen do základů jako většina města při bombardování během druhé světové války, ale zato se zde jako zázrakem zachovala nádherná monumentální gotická katedrála s věží vysokou přes 160 metrů, která se jako středověký mrakodrap výrazně vypíná nad okolní zástavbu. Za soumraku vypadala opravdu skvostně. Hned ráno jsme se po vydatné snídani v hotelu vydali na cestu do Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN). Cestou jsme to vzali přes Rakousko a obdivovali se zasněženým alpským štítům. Těsně jsme minuli Lichtenštejnsko a pokračovali přes celé Švýcarsko až do Ženevy, v jejímž sousedství se CERN nachází. V CERNu jsme si prohlédli návštěvnické centrum a potom následovala asi tříhodinová komentovaná exkurze, při které jsme navštívili jednak řídící centrum celé soustavy urychlovačů a dále testovací centrum kryogenních systémů. Byl nám vysvětlen princip fungování celého zařízení i jeho jednotlivých částí a čekaly na nás i ukázky různých technologických celků s velmi podrobným výkladem. Do tunelu samotného velkého hadronového urychlovače (LHC) jsme bohužel sestoupit nemohli, jelikož byl právě v provozu. Příkon tohoto přístroje (až 200 MW) je totiž natolik veliký, že jeho odstávka je plánována vždy na zimní měsíce, kdy je větší spotřeba energie ve veřejné rozvodné elektrické síti. Tehdy bychom se pod zem zřejmě podívat mohli, avšak na jaře, v létě a na podzim, kdy je obecně poptávka po energii o něco menší bývá LHC v plném provozu a pobyt v jeho těsné blízkosti není bezpečný. Jádra protonů se zde urychlují v proti sobě letících svazcích až na 99,999999% rychlosti světla, což je jen o tři metry za sekundu méně, než je nejvyšší povolená rychlost v přírodě. V současné době se pomocí LHC pokouší vědci vyrobit částice temné látky. Tím by se vysvětlilo, co je to za záhadnou substanci, která svojí hmotností zdaleka převyšuje veškerou svítící hmotu ve vesmíru a která dokáže ohýbat i světlo vzdálených galaxií. Snad bychom pak pochopili, z čeho se vlastně náš vesmír skládá. Další den ráno nás uvítal pohled na masiv Mont Blancu, který nezůstal nic dlužný svému jménu. Pohledem na něj a na hřeben zasněžených Alp jsme se rozloučili se Švýcarskem a přes Německo jsme přejeli do Francie, do překrásného města Štrasburku. Tento den jsme měli naplánovanou exkurzi do Evropského parlamentu, ale ještě před tím jsme si prošli střed tohoto města zapsaného v UNESCO. Centrálnímu náměstí vévodí katedrála Notre-Dame, která svou jedinou věží sahá až do výšky 142 metrů. Jednalo o nejvyšší budovu světa od středověku až do roku 1874. Potom nás autobus dopravil do komplexu Evropského parlamentu, kde na nás čekal asistent europoslance Jana Farského, pan Michal Kovařík. Seznámili jsme se s přednostmi i úskalími práce Europarlamentu v součinnosti s Radou EU a Komisí EU. Europarlament se zasazuje o to, aby se lidem v Evropě žilo snadněji a některé věci, jako je například volný pohyb osob a zboží, společný roaming a sjednocení konektorů na telefonech, nebo společnou evropskou lékovou politiku zajišťující finanční dostupnost léčiv již považujeme prakticky za samozřejmost. Nahlédli jsme do velkého jednacího sálu, který byl právě v rekonstrukci, seznámili se se zasedacím pořádkem jednotlivých frakcí i s tím, jak je zařízeno, že v Europarlamentu nemůže docházet k obstrukcím, jako je to v našem národním parlamentu. Nahlédli jsme dokonce i do některých reprezentačních prostor mimo oficiální návštěvnický okruh. Celý Europarlament je opravdu velkolepý a nádherný komplex budov, který je záměrně koncipován tak, aby vyvolával dojem, že je trvale rozestavěný, což má symbolizovat myšlenku, že dílo budování Evropské unie je trvalý a nikdy nekončící proces. Věřme, že i nadále budou naši evropští poslanci natolik osvícení, aby umožnili štědré financování různých vědeckých projektů a vzdělávání, protože právě věda a vzdělaná populace je podle nás klíčem k budoucí prosperitě nás všech. Večer jsme se pak ještě vypravili z hotelu do středu Štrasburku a až do půlnoci jsme se toulali městem a obdivovali krásně nasvětlené památky, kterých je ve Štrasburku spousta. Závěrečný den naší velké cesty byl věnovaný kosmonautice. Přejeli jsme do německého města Speyeru (Špýru), kde se nachází největší muzeum kosmonautiky v Evropě. Ale nejen to. Kromě originálu ruského testovacího raketoplánu, který vévodí celému pavilonu, zde zvídavý návštěvník najde i spoustu dalších originálních částí letového hardwaru (část pomocného urychlovacího boosteru, nebo motor druhého stupně evropské rakety Ariane), ale i spoustu všelijakých dokonalých modelů ve skutečné velikosti, nebo i zmenšených. Kromě kosmických technologií zde lze shlédnout a prolézt několik letadel, mezi nimi i Jumbo Jet Boeing 747, nebo obří nákladní letadlo Antonov AN-22, vrtulníky či ponorku U9 a mnoho dalšího. Člověk neví, kam se podívat dříve a jeden den na poctivou prohlídku tohoto muzea je věru málo. Na závěr jsme si ještě udělali asi dvouhodinový výšlap do samotného města Speyer, kde jsme si prohlédli největší románskou baziliku světa a vystoupili na její věž.

Je veliké štěstí, že naše republika je členskou zemí EU i dalších evropských a mezinárodních institucí, jako jsou ESO, CERN a ESA, protože právě tato skutečnost dává našim vědcům možnost pracovat se špičkovými vědeckými zařízeními po celém světě a podílet se na vývoji špičkových technologií. Žádná samotná země by neměla šanci takto složitá a nákladná zařízení postavit, ale dohromady se nám to daří, a tak můžeme společně posouvat poznání celého lidstva dopředu. A věříme, že i naši ždáničtí mladí hvězdáři zde během našeho výletu načerpali inspiraci k hlubšímu zájmu o fyziku, techniku a vesmír kolem nás.

Návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova v Garchingu u Mnichova.

Mohli jsme si vlézt do malé bývalé laboratoře, která byla nainstalovaná v primárním ohnisku 3,6 metrového teleskopu na observatoři ESO La Silla. V současnosti je tento sekundár nahrazen novým a na dalekohledu je nainstalovaný přístroj HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), což je jedno z nejlepších zařízení na objevování planet u cizích hvězd na světě.

Budoucnost ESO je ELT (Extremely Large Telescope), obrovský dalekohled s průměrem zrcadlového objektivu asi 40 metrů, který je v současné době ve výstavbě a jehož dokončení je plánováno na rok 2028. Jedná se o jediný dalekohled své kategorie, který má zajištěné financování a tak se s určitostí stane největším dalekohledem světa zřejmě na několik dalších desetiletí. V Garchingu jsme si dokonce mohli sáhnout na jeden segment primárního zrcadla.

Zřejmě zmoženi cestou si někteří naši účastníci ustlali na Marsu…

Pořad v planetáriu ESO Supernova byl věnován Evropské jižní observatoři.

Spousta pracovníků ESO jezdí do práce na kole.

Katedrála v Ulmu.

V Ulmu jsme se potkali i se zdejším rodákem Albertem Einsteinem.

Le Globe de la science et de l’innovation v největší fyzikální laboratoři částicové fyziky na světě zvané CERN.

V areálu CERNu, stejně jako v prostorách Evropského parlamentu, musí návštěvníci nosit jmenovku. Jmenovky nám rozdal hlavní organizátor celého výletu za hranice všedních dní Víťa Dostál.

Měli jsme možnost nahlédnout do velína CERNu. Řídící sál je rozdělen na čtyři velká oddělení, která mají na starosti různé systémy celého zařízení.

Nad povrchem je pro návštěvníky vybudovaná replika části tunelu LHC, na kterém se demonstruje princip funkce celého zařízení. Protony jsou urychlovány v celém 27 km dlouhém prstenci pouze na jediném místě a to je ten stříbrný segment v pozadí.

V LHC jsou nabité částice, např. protony, vedeny v protisměru dvěma trubicemi o průměru asi 5 cm obalenými supravodivými magnety s indukcí až 7 Tesla, které fokusují a zakřivují jednotlivé shluky částic.

Magnety jsou chlazeny kapalným héliem, které je rozváděno ve stříbrných trubkách. Urychlovač LHC ho obsahuje asi 1000 kubíků, což je nezanedbatelná část celosvětových zásob této vzácné látky.

Při odjezdu z CERNu jsme se mohli obdivovat majestátnímu masivu Mont Blancu.

Překrásné město Štrasburk s věží katedrály Notre-Dame, která byla nejvyšší stavbou světa od středověku až do roku 1874.

Orloj v interiéru katedrály Notre-Dame.

Na středověkých vitrážích katedrály Notre-Dame lze najít několikrát motiv klanění tří králů. Betlémská hvězda nemůže na těchto vyobrazeních chybět.

Velmi známá reprezentativní budova Evropského parlamentu má evokovat představu, že je obehnaná lešením a trvale nedokončená, stejně jako je stále nekončící proces budování Evropské unie.

Dvorana hlavní budovy, v níž sídlí Evropský parlament. Tatro budova, která byla postavena v roce 1999, je pojmenovaná po francouské političce Louise Weissové, výjimečné ženě, která byla v letech 1. světové války blízkou přítelkyní Milana Rastislava Štefánika, za 2. světové války pracovala ve francouském odboji, zasazovala se také za volební právo žen, založila vlastní nadaci, udělující ceny bojovníkům za mír a patřila k průkopníkům evropské integrace.

Zasvěceným průvodcem nám byl asistent europoslance Jana Farského, pan Michal Kovařík.

Největší jednací sál v Evropě byl momentálně v rekonstrukci a tak byla celá prostora chráněna igelitem proti prachu.

Večerní pohled na katedrálu Notre-Dame ve Štrasburku.

Z největšího muzea letectví a kosmonautiky v Evropě v německém Speyeru je dobrý výhled na největší románskou baziliku na světě.

Když vystoupáte na střechu Technického muzea, budete mít tento románský dóm Panny Marie a sv. Štěpána jako na dlani. (foto Jiří Tomšík)

Největším exponátem muzea je dálkový širokotrupý čtyřmotorový proudový dopravní letoun Boeing 747 zvaný též Jumbo Jet.

Meziválečné raketové letadlo Opel s raketovými motory na pevné palivo. Dnešní automobilka byla v podstatě první firma, která vyrobila raketoplán.

Maketa kosmické lodi Vostok, ve které Jurij Gagarin jako první pozemšťan obletěl Zeměkouli po oběžné dráze.

Expozicí projektu Apollo slovem provázel z obrazovky Eugene Cernan, doposud poslední muž na Měsíci a americký astronaut s československými předky.

Sojuz 19 byla kosmická loď SSSR z roku 1975, která se svou posádkou absolvovala společný let s lodí USA, tzv. projekt Sojuz - Apollo. Stejný typ kosmické lodi dnes zajišťuje dopravu kosmonautů na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Je až neuvěřitelné, jak málo místa má tříčlenná posádka v této kosmické lodi k dispozici.

Interiér jednoho z modulů Mezinárodní vesmírné stanice v měřítku 1:1.

Motor druhého stupně evropské rakety Ariane 5 a jeden segment z bočního pomocného boosteru téže rakety. Ariane 5 patřila k nejspolehlivějším raketám a k jejím nákladům proto patřila například i evropská meziplanetární sonda Rosetta, nebo Vesmírný dalekohled Jamese Webba.

Skupinové foto expedičníků ze Ždánic před perlou kosmonautické expozice muzea ve Speyeru – ruským raketoplánem. Nejednalo se však o opravdový Buran, který v roce 1988 letěl do vesmíru, na ten se bohužel v důsledku lidského šlendriánu zřítil na kosmodromu Bajkonur strop hangáru. Nicméně tento kousek byl rovněž letuschopný. Startoval pomocí čtyř přídavných proudových motorů jako letadlo a sloužil pro testování klouzavého letu a přistání z výšky asi 3000 metrů.

Bylo nám krásně, děkujeme Ebicyklistům a těšíme se zase někdy příště na výlet za hranice všedních dní.