Co mají společného hvězdy a psi?

/ 18.03.2026 /

Jak hvězdáři zkoumají vesmír? S hvězdami je to těžké, míjíme se v prostoru i v čase. Jsou tak šíleně daleko, že se k nim nedá vůbec doletět a můžeme je tedy pouze sledovat. A všechno mají také na nepředstavitelně dlouhé lokte. Žijí v řádu milionů, nebo i miliard let, zatímco lidský život se čítá jen na dekády… Co s tím? Jak se o nich dozvědět co nejvíce informací? A zde nastupuje neuvěřitelně přesná analogie se psi, jak o ní ve své přednášce hovořila vzácná osobnost a výjimečně nadaná vědkyně dr. rer. nat. Tereza Jeřábková.

Představte si následující situaci. Chcete zkoumat život našich čtyřnohých přátel. Máte k dispozici asi dva a půl tisíce Ždanařů vybavených fotoaparáty a dáte jim úkol, aby během dvou hodin vyfotografovali co nejvíce psů. Někdo zůstane ve Ždánicích, jiný se vydá na procházku do Ždánického lesa, nebo do polí a někdo to stihne do Brna a zpět. Za dvě hodiny máte tedy k dispozici velikou hromadu fotek a nyní začíná ta opravdová detektivní vědecká práce. Nejprve je potřeba určit co všechno jsou vlastně na fotkách psi a co ne a naučit se je odlišovat třeba od koček, srnek, zajíců apod. To znamená určit znaky, co dělá psa psem, nicméně jak víme, někdy bývá v přírodě škatulkování docela obtížné. Dále musíme změřit vzdálenosti k pejskům. Čivava na stole se bude na fotce určitě jevit mnohem větší, než vlčák u lesa. Když už budeme znát jejich vzdálenosti a tedy velikosti, můžeme odhadnout jejich hmotnosti a provést jejich hmotnostní analýzu. Vyjde nám, že třeba ve městech bude větší podíl menších pejsků než na vesnici a vyslovíme domněnku, že by to pravděpodobně mohlo být tím, že v panelákovém bytě se chovají spíše menší pejsci než dvě dogy, zatímco na vesnici slouží více větších psů k ostraze. Dále se můžeme pokusit na základě mnoha fotek rozdělit psy podle plemen. A také zjistit, jak se psi vyvíjejí. Nebude to určitě snadné, protože máme k dispozici jenom momentky ze dvou hodin a nemáme tak šanci pozorovat jednoho psa v celém průběhu jeho života. A přitom malé štěně se vůbec nemusí podobat dospělému jedinci. Také by nás třeba zajímalo, co baští, jaký mají chemismus v těle, proč rostou a zda divocí psi žijí ve smečkách a pokud ano, jaké v nich panují zákonitosti a vztahy… Zajisté cítíte, že získat všecky tyto informace pouze na základě fotografií pořízených ve velmi krátkém časovém úseku nebude vůbec nic jednoduchého, jenže prakticky ve stejné situaci jsou astronomové. Stačí jen slovíčko „pejsci“ nahradit slovíčkem „hvězdy“.

Dr. Tereza Jeřábková se ve svém vědeckém životě specializuje na zrod hvězd v mlhovinách a jejich následný vývoj rámci otevřených hvězdokup. A to u tak notoricky známých objektů, jako jsou Velká mlhovina v Orionu a otevřené hvězdokupy Plejády, neboli Kuřátka a Hyády. Řekli byste, že tyto nápadné objekty, které jsou skutečnými klenoty zimního hvězdného nebe a které se běžně ukazují návštěvníkům hvězdáren už musí být prozkoumané skrz naskrz a že o nich musí být známé snad úplně všechno. Jenže opak je pravdou a i takovéto objekty nás dovedou překvapit. Když se vrátíme k analogii se psy, dr. Tereza Jeřábková se vlastně zabývá chováním „psů“ ve skupinách. Ty psí smečky jsou otevřené hvězdokupy. Tyto hvězdné systémy jsou neobyčejně dynamické a dr. Jeřábková v nich objevuje zákonitosti, o kterých jsme dříve neměli ani tušení.

Je známo, že v mlhovinách mezihvězdný materiál proudící ve filamentech tvoří jakési řeky. Hvězdy se pak mají tendenci tvořit v místech, kde se tyto filamenty potkávají. Mladé hvězdy, které v těchto místech v mlhovině vznikají, však mají tendenci svým mocným hvězdným větrem vyfoukat v mlhovině dutinu, čímž tvorba hvězd v tomto místě ustane. Následně se však hvězdy svým vzájemným gravitačním působením mohou vypudit z tohoto místa a protože mlhovinný materiál ve filamentu má stále tendenci proudit, může se vyfoukaná kaverna v mlhovině postupně zaplnit a celý cyklus se pak může třebas i několikrát opakovat. Takovýmto způsobem tedy vznikají z mlhovin hvězdokupy, které pak obíhají kolem jádra Galaxie. Otevřená hvězdokupa se však postupně rozchází a hustota hvězd řídne řídne a díky slapovému působení Galaxie vznikají během milionů let dva proudy hvězd směřující protisměrně od samotné hvězdokupy. V našem ždánickém planetáriu je vidět, že skutečná podoba například hvězdokupy Plejády je v podstatě řetízek hvězd, jako korálky navlečené na šňůrce. A pokud se týká ještě bližší hvězdokupy Hyády, ukázala dr. Jeřábková na základě dat z evropského satelitu Gaia, že tato hvězdokupa není jen v souhvězdí Býka v jeho hlavě, ale že slapové chvosty této hvězdokupy sahají prakticky napříč přes půl oblohy! Navíc se tyto chvosty jeví v blízkosti samotné hvězdokupy asymetrické, což by mohlo vést k myšlence, že se tato hvězdokupa při své pouti Galaxií v minulosti setkala například s nějakým jiným hmotným objektem, jako je mlhovina, nebo hvězdokupa. Ovšem velepřesná astrometrická měření satelitu Gaia tuto domněnku nepotvrzují a tak vysvětlením této anomálie by mohlo být například dřívější setkání této hvězdokupy s hmotnou černou dírou. Je úžasné, že dr. Tereza Jeřábková, která vystudovala astrofyziku na Karlově univerzitě v Praze a získala zkušenosti v německé agentuře DLR, dále na Gran Telescopio Canarias a pracovala na Evropské jižní observatoři (ESO) a v Evropské vesmírné agentuře (ESA) se vrátila do České republiky, konkrétně na MUNI Brno. Právě zde se totiž sešla skvělá skupina vědců, kteří provádí velice zajímavý astronomický výzkum na skutečně špičkové světové úrovni.

Přednáška byla skvělá, neotřelá a velice nápaditá.

Psí hmotová funkce v různých prostředích.

Vznik hvězd v mlhovinách probíhá zřejmě postupně v etapách.

Jak vlastně vypadají Hyády podle satelitu Gaia?

Modelování evoluce slapového ohonu Hyád při oběhu kolem jádra Galaxie.

Velmi věrný model satelitu Gaia – klenotu evropského vesmírného výzkumu a jednoho ze zásadních klíčů k poznání vesmíru.

Dr. Tereza Jeřábková na hvězdárně ve Ždánicích obklopená příznivci naší hvězdárny z Prostějova.